Po delší úvaze jsem se rozhodla napsat svůj životní příběh, který mnou hluboce otřásl a trvalo 3 roky, nežli jsem byla schopna vnímat svět jiným očima .
Před více jak 30lety jsme se s manželem rozhodli k adopci malé holčičky, již biologická matka ihned po porodu dala k adopci, biolog.otec neuveden. Dívenka ( říkejme jí Jana) nám dělala samou radost. Vystudovala vysokou školu technického typu .Oba s manželem jsme taky vysokoškoláci, vše bylo super, dmuli jsme se pýchou .Postupně jsme zjišťovali, že její nápadníci jsou "divní". Jeden byl 2x starší nežli ona, další zase mladší, jen se základním vzděláním, další ženatý, ...Do žádného vztahu jsme jí nemluvili, měla od nás auto, nestrádala a my ji bezmezně věřili. Jen moje matka občas pronesla na její adresu připomínku a my jí samozřejmě nevěřili.
Jana se vdala, předtím bylo ale dusno z naší strany (rodina byla souzena za návykové látky, jiné etnikum). Jana si koupila před svatbou rodinný domek na hypotéku .Ustoupili jsme jí ve všem. Jana chtěla v domku nová okna, financovali jsme je, chtěla nové topení, financovali jsme je apod.
Ze vztahu se narodila malá vnučka (říkejme jí Janička)
Když byl Janičce 1 rok, přišel rozvod. Dcera Jana v tomto období jezdila na výlety??, sportovala ?? a my hlídali malou. Najednou se u nás objevila s novým přítelem - její nová podpora. Prý nemá rodiče, nemá kde bydlet, veškerý majetek měl v jedné igelitové tašce , prý hodně cestoval- Polsko, Německo, Švédsko?? apod. Překvapení z naší strany nebralo konce a dozvěděli jsme se, že Jana o tátovi ( byl po těžkém infarktu )tvrdi- toho stejně klepne a mámu dá do blázince.
Nakonec jsme zjistili, že nový vyvolený měl problémy se zákonem (krádeže, drogy,násilí,propagace fašismu, naprostá ignorance vzdělání, bezdomovec, ale rozhazoval tisíce korun!!!!! během jeho návštěvy u nás, vlastně jsme se obávali cokoliv říct, protože byl agresivní.Dcera nám jeho identitu tajila, asi věděla proč.
Po výměně názorů vyvrcholila situace. Jana domek prodala, s námi přestala komunikovat a díky svému novému idolu ani komunikovat dosud nechce, vnučku nesmíme vidat.Odstěhovala se více jak 100km vzdáleného města s věznicí.Bydli v paneláku.
Snažili jsme se přes bývalého zetě vídat vnučku, ale to se dařilo asi 19 měsíců. Stálo nás to skoro 200 tisíc Kč( platili jsme jemu a Janičce výlety, auto, aby mohl vnučku přivézt, půjčku 25 tisíc Kč odmítá vrátit, oblečení pro malou, hračky,..). O peníze nejde, ale o nějakou rozumnou komunikaci. Např.Janička zpívá písničku - Moje milá mámo, já Tě ráda mám, já Ti číro udělám,.. Hrozná legrace. Při pohledu na foto z jejího pokojíčku, kdy stěnu zdobí černé lebky, mi běhá mráz po zádech .Malá vyrůstá v patologickém prostřední a nemáme síly vzhledem k našemu věku cokoliv změnit.
A přání bývalého zetě k novému roku: " jste fakt ubohý ".
Takže jsme nakonec veškeré vztahy ukončili.
Obraceli jsme se na odborníky, chtěli jsme zjistit, v čem jsme pochybili. Všichni nám odpověděli stejně, tak jsme se dle toho zařídili.
Není to jednoduché, ale musíme žít a radovat se z toho, že jsme soběstační a zdraví nám zatím slouží.
Vyvstává otázka, zda adopce ano či ne. Kdybych věděla, co mě čeká, váhala bych. Na druhou stranu jsme prožili skoro 30 let pestrého života a to z mysli nevytěsníme, doufáme, že ani Jana ne.
