Kolik času a práce vám zabrala vaše nejnovější hudební komedie MeToo?
Na libretu, hudbě a textech jednadvaceti písniček jsem pracoval přibližně půl roku. Kromě toho jsem dělal výtvarné návrhy, hrál jsem divadlo, jezdil s koncertem po vlasti a úřadoval.
Píšete teď hru déle než třeba v šedesátých letech?
Rozhodně. Mám pocit, že jsem teď míň lehkomyslný než tenkrát, a tak si dávám víc záležet.
Komu jako prvnímu dáváte číst scénář? A dáváte ho vůbec číst?
Prvními čtenářkami jsou Jitka Molavcová a má asistentka Ajrín.
S kým se při psaní radíte? Nebo se neradíte a píšete vyloženě podle sebe?
Během psaní se neradím s nikým. Zjistil jsem, že mi každý radí něco jiného, a tak od toho upouštím. Když je věc hotová, rád si vyslechnu, co si o tom kdo myslí. A mnohdy i v něčem poslechnu.
Změní se scénář hodně od chvíle, kdy jste ho dopsal, až do premiéry? A mění se ještě po premiéře?
Libreto hry měním během psaní nesčíslněkrát a hodně se toho změní i při zkouškách. Po premiéře připadají v úvahu už jen drobné retuše.
Byl jste před premiérou nervózní? Nebo za ta léta na jevišti nevíte, co nervozita je?
To, co se před premiérou dostaví, není vlastně ani tak nervozita, jako spíš zvědavost. Premiéra je vždycky napínavá.
Co obvykle před představením děláte? Máte nějaký rituál?
Rituály nemám. Stačí mi ty, co mají ostatní.
V kolik hodin přicházíte do divadla? Přijedete autem, nebo jdete pěšky? Teda co vás všechno zajímá! Pěšky bych chodil rád, ale nemůžu si to dovolit. Je to ztráta času.
Co uděláte v divadle jako první?
Otevřu dveře.
Můžete před představením něco jíst?
Můžu jíst před představením, po představení i během představení. Prej se to nemá.
Co jste dělal po poslední premiéře? Proběhla nějaká oslava, nebo jste šel domů?
V Semaforu je zvyk, že je pro pozvané hosty připraven v prostorách divadla raut. S Jitkou na něm pozdravíme naše příznivce a pak se nenápadně vytratíme.
Můžete po vystoupení usnout? Když ne, co děláte? Býváte hodně unavený? U
snout můžu. Unavený ale nebývám, to jsem obvykle před představením. Během něj se člověk tak nějak nabudí a z divadla pak odcházím poměrně svěží.
Ví se o vás, že hodně pracujete a pořád něco vymýšlíte. Odpočíváte někdy u něčeho, co nesouvisí s divadlem, muzikou, knížkami, obrázky?
Nejvíc si odpočinu, když uklízím.
S kým se stýkáte rád mimo divadlo?
Pokud to jde, jsem nejradši sám se sebou.
Máte nějaké oblíbené místo, kam se rád vracíte?
Do divadla a domů.
Jak a čím se udržujete v kondici? Mám na mysli nějaký pohyb, jídlo, pití...
Jím, když mám hlad, piju, když mám žízeň a pohybuju se, když musím.
Zaznamenala jsem vaše vyjádření o budoucnosti Semaforu i vaší. Mohl byste prosím vysvětlit, jak si to představujete?
To je trochu těžké. Já to plánování budoucnosti neustále měním. Co bych teď řekl, to už nemusí být pravda, až to vyjde.
Na jaké období svého života vzpomínáte nejradši?
Na dětství.
Co byste vzkázal čtenářům a čtenářkám, jak si udržet dobrou mysl?
Vzkázal bych jim, aby si dobrou mysl udrželi, ale jak, do toho jim nechci kecat, to si musí každý najít sám.
