Vydala jsem se do Štěkně po stopách Karla Klostermanna. Často beru do rukou jeho knihu Vzpomínky, která začíná slovy: "Dnes 23. prosince 1913, kdy sedám za stůl, chystaje se psáti tuto knihu, je mi skoro 66 let. Dopíši ji? Jsem starý člověk, ale naděje v životě jsem se nevzdal a unaveným ani zklamaným se necítím. Věřím ve věčný vývoj a nekonečné zdokonalování všeho, co tu jest. Této víře mě naučila příroda."
Psal vzpomínky tak zeširoka a podrobně, že je ani dopsat nemohl. Za těch deset let napsal ještě mnoho románů, uprostřed líčení své první lásky zemřel 16. července 1923 ve Štěkni nad svou milovanou Otavou. S rodinou pobýval ve Štěkni už v mládí mezi roky 1860 a 1862. Jeho otec byl totiž v těchto letech osobním lékařem knížete Alfreda Windischgrätze, který poslední roky svého života trávil právě ve Štěkni. Po Windischgrätzově smrti se Klostermannovi přestěhovali do Kašperských Hor. Karel Klostermann se v závěru svého života opět do Štěkně vrátil. I když Windischgrätzům panství po pádu feudalismu zabrali, vymínil si kníže pro spisovatele výjimku.
Před zánikem Rakouska Uherska žilo na panství ve Štěkni 5 779 obyvatel. Neslavnějším Windischgrätzem byl rakouský generál Alfréd Candidus, voják a diplomat. Z manželství (1817) s Marii Eleonorou se narodilo 7 dětí. Panstvo pobývalo také v Tachově, ve Vidni a Praze. Vrchnosti patřily dvory ve 22 vesnicích. Ve Štěkni byl pivovar, lihovar, potašárna, vápenka, myslivna, mlýn s pilou a panský hostinec. Roku 1847 zavítal na štěkeňský zámek sedmnáctiletý arcivévoda a pozdější rakouský císař František Josef s bratrem Ferdinandem Maxem, pozdějším italským místokrálem a mexickým císařem. Císař František Josef I. tu nalezl znovu útočiště během podzimních manévrů v roce 1905. Když knížeti radili, aby prodal nevýnosné akcie, řekl: „Koupil jsem je, jelikož mi vyloženo bylo, že tím státu prospěji, nikoliv však s nadějí na dobrý obchod. Obchody Windischgraetz nedělá“.
Zámek byl po pozemkové reformě prodán Ústavu anglických panen a bylo zde učiliště a internát pro starší dívky. V roce 1949 jej zabral stát, aby zde zřídil domov důchodců, který tu fungoval až do roku 2001. Sestry byly v objektu až do r. 1985, kdy byly nuceny Štěkeň opustit. Navrátily se 22. března roku 1990. Zámek se postupně vrací díky nákladným rekonstrukcím do původního stavu. Jednotlivcům i skupinám nabízí Congregatio Jesu ubytování a zázemí pro pořádání vzdělávacích a společenských akcí. Karlu Klostermannovi je v zámku věnována stálá expozice.
K zámku přiléhá velký anglický park přístupný veřejnosti. Jsou zde hlavně duby. Téměř 300 let staré duby plazivé, pod kterými seděl i František Josef I. při pobytu na zámku. Obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí: 470 cm, 322 cm. Výška stromu: 25 m, šířka koruny: 22 m, 12 m. Strom vyhlášený za památný v roce 2000. Park je přerušen silnicí, ale pokračuje až k řece. "Nejkrásnější se mi zdála být dolejší část parku. Ta, která se klonila dosti náhlým svahem k mlýnskému rameni Otavy, vroubenému překrásnými starými olšemi." (K.K)
Tak jsem se prošla kolem zámku a Otavy, která je stále krásná, i když jez nevypadá stejně jako z doby Karla Klostermanna.
