Chodím po kopečkách, chodím sem a tam, pracovat už nechci, vždyť já penzi mám. A můj věrný pes - včera, zítra , dnes, se mnou chodí všude a tak to vždycky bude.
České středohoří v Podkrušnohorské oblasti je, jak již bylo tolikrát zmiňováno, horninově velmi pestré. Páteřním vodním tokem je řeka Labe, která prochází pohořím v délce 40 km. Její údolí začíná v kaňonu zvaném Brána Čech..
Já jsem se dnes zatoulala do jihozápadní oblasti na Lounsko. Můj cíl - čedičový vrch Čičov u vsi Hořenec. Ráno vysvitlo slunce, ale když jsme dorazili, nastala pěkná fujavice i s deštěm. Hořenec je malá vesnička zemědělského charakteru. Mám radost, když vidím, že staré domy se opravují, vyměňují okna, prostě hned to vypadá lépe. Ptala jsem se jednoho místního, sedícího na traktoru, kudy tudy. A on drsně odpověděl, přímo za ves, ale jestli mi postavíte auto na moje pole, sundám vám kola. Drsňák jeden zemědělský! Zaparkovala jsem šikovně podél té jeho cesty a vydali jsme se na kopec, není příkrý, asi 450 m pozvolného stoupání. Změna počasí mě nemohla odradit, pohled z výše opět stál za trochu toho větru.
Čičov je typický kopec travnatého a stepního charakteru, s bohatým výskytem koniklece lučního. Ještě se tam vyskytuje minerál aragonit, já jsem tedy žádný neviděla, ale prý je možné jej nalézt i v přilehlých polích a pastvinách. Nepovolené kutání - hledání naleziště působí velké škody v přírodě. Možná je nějaké narušení z druhé strany kopce, my nic nezaznamenali.
Sice nebylo slunečno, ale vítr napomohl poměrně jasnému výhledu, až ke Krušným Horám a zčásti na Bílinsko, takže i nějaké fotky vznikly. Mystinka byla šťastný pes a já šťastný člověk, v čerstvém povětří. No, není to hezký život na penzi?
