Nejvyšší horou chráněné krajinné oblasti Jeseníky je Praděd se svou výškou 1491m. Na jeho vrcholu je televizní vysílač s vyhlídkovou plošinou. Je to nejvyšší místo, kam je možné vystoupat. Pod vrcholem Pradědu leží známé lázeňské městečko Karlova Studánka. Lázně v této úžasné přírodě založil r. 1780 Maxmilián II. František, syn císařovny Marie Terezie. Toto lázeňské městečko je vyhledáváno především lidmi s problémy dýchacích cest. V Karlově Studánce je údajně nejčistější vzduch v celé střední Evropě.
Když zhruba před půl rokem dostávám nabídku prožít v tomto městečku týdenní dovolenou, dlouho neváhám. Ale tuto možnost si nenechávám jen pro sebe, nabízím ji našim seniorům. Ti ji v téměř 40 případech využívají. Všichni se na společnou dovolenou těšíme a doufáme, že nám vyjde i počasí.
Jsme ubytováni v objektu Bezruč a náš pobyt doopravdy začíná. Každý senior ve věku 55 - 88 let si vybírá program dle svých možností. Někteří jsou šťastni, že mohou pouze odpočívat nebo chodit na krátké procházky. Je zde spousta laviček, procházky s častým odpočinkem si mohou dovolit všichni. Jiní využívají nabídek lázeňských procedur, další zde jsou za poznáváním krás Jeseníků. Za nejhezčí zážitek pokládám výlet na Ovčárnu.
U hotelu Hubertus nastupujeme do autobusu, který nás na zmíněnou Ovčárnu dováží. Pak už záleží na kondičce každého z nás. Mnozí snad překonávají i sami sebe a vystupují až na vrchol nádherného Pradědu. Krásné počasí, úžasný výhled do dalekého okolí, zkrátka nezapomenutelný zážitek. Udělat pár nezbytných foteček, zvládnout cestu zpět, opět sednout do autobusu a můžeme jet na večeři. Někteří z nás jsou ale ve velmi dobré kondici. Autobus odmítají, obě cesty nebo třeba jen jednu jdou pěšky. Obdivuji a chválím. Kéž by zdravé nožičky měli všichni z nás.
Dalším zajímavým výletem je návštěva malé obce Ludvíkov, kde je několik historických památek. Můžeme si prohlédnout kostel Navštívení Panny Marie či zříceninu hradu Funsterwalde. Procházíme se malebnou vesničkou a žízeň a snad i trochu chuť na jídlo nás donutí vkročit do restaurace U Grizliho. To, co zde vidíme, nám částečně vyráží dech. Při pohledu na překrásné vycpaniny na chvíli zapomínáme, proč jsme vlastně přišli. Fotoaparáty cvakají a trpělivý číšník s úsměvem na tváři čeká.
Po chvíli si dáváme minerálku nebo pivíčko a „študujeme“ jídelníček. Dlouho se nerozmýšlíme. Borůvkové knedlíky. V říjnu. Paráda. Na talíř dostáváme čtyři a skoro všichni máme problém je zkonzumovat. Ne, že by nám nechutnaly, naopak! Byly výborné, ale obrovské! Náš pobyt v hospůdce se tady trochu zdrží. Ale nikdo nelituje. Času máme dost, nemáme proč spěchat. Do Sudánky se někteří vracejí autobusem, jiní pěšky - lesem.To proto, aby třeba našli nějaké houby. I toto se daří.
Během týdne můžeme navštívit koncert, taneční zábavu, výstavu, bazén nebo třeba cukrárnu či kavárničku. Každý má možnost si vybrat dle svého.
Týden dovolené končí, počasí je na naší straně do posledního dne. Domů se vracíme odpočinutí a již dnes se začínáme těšit na podobnou pěknou akci v příštím roce.
