Dříve chodila ke kartářkám a trápila se dietami. Až téměř v šedesáti přišla na to, že ani jedno nepomáhá. Herečka Naďa Konvalinková teď už ví, že pocit štěstí se vytváří jinak.
Byla jste kmotrou českého vydání knížky Štěstí, láska, čokoláda. Jak to jde dohromady s tím, že se celý život pokoušíte hubnout?
Jde to dohromady. Já se totiž celý život trápila nesmyslnými dietami. Od doby, co jsem se poradila s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou, vím, že můžu normálně jíst, vlastně více, než jsem jedla dříve, a nepřibírám. Hubnu tuk, dělají se svaly. A klidně si můžu dát také čokoládu. Nemusím mít mléčnou, raději mám osmdesátiprocentní hořkou. Lepší kousek kvalitní čokolády než se vrhnout na celou bonboniéru. Vím, o čem mluvím, dělala jsem to. Někdy jsem se v noci vrhla na tabulku čokolády a o tom, jak jsem se stravovala na zájezdech, raději pomlčím.
Takže je vám knížka o čokoládě blízká?
Mám ji ráda především proto, že nám připomíná, že štěstí si vytváříme myšlenkami. Mám ráda literaturu, která se zabývá podobnými věcmi. Například tím, že vše, co vysíláme do vesmíru, se nám sem vrací.
Nejsou to jen teorie, které se ale nakonec v běžném životě plném starostí spíše rozplynou?
Každý na to má samozřejmě svůj názor, nikomu pozitivní myšlení nevnucuju. Ale já v něm jedu. Každé ráno si říkám, že jsem zdravá, bohatá a hubená.
Pomáhá to?
Je to lepší, než vstát a říct si, že jsem nemocná, tlustá, nemožná, nic se mi nedaří. Ostatně, já jsem v tomto směru nakažená od Květy Fialové. Ona mě naučila tomuto pohledu na svět. Cítím se teď vyrovnaná a ono se to projevilo také na mém těle. Dříve jsem byla vynervovaná, jedla jsem málo a moje váha se nezmenšovala. Pochopila jsem, že dieta znamená psychickou pohodu a rozhodně ne hladovění.
Vy jste se se svou váhou trápila od mládí?
Problémy s oplácaností jsem začala mít v pubertě. Vždy byla období, kdy mě to štvalo více či méně. Vážně mě to naštvalo, když jsem v divadle začala mít problémy dostat se do kostýmů. Kostýmy jsou hotové a nikoho nezajímá, že se zvětšíte. Přišlo mi to trapné, styděla jsem se sama před sebou. Také jsem začínala mít problémy s pohybem. Nebylo to dobré období. Představte si, že ležíte v posteli a vaše břicho leží vedle vás. Tak jsem řekla dost.
Obvykle ženy ve vyšším věku hubnutí vzdají a říkají, že už je to zbytečné. Jak to, že u vás radikální obrat přišel až kolem šedesátky?
Potřebuju cestovat, chci si sem tam pořídit na sebe hezký obleček. V tom mě váha omezovala. Mimochodem, občas dělám s Květou Fialovou manekýnu. Předvádím módu pro dámy dříve narozené a ty větších rozměrů. Ohlas je naprosto úžasný. Perfektní. Je to nejlepší ukázka toho, že krásné a ve formě můžeme být v každém věku. Jak jsem říkala, jde o stav duše. Takže jsem už také přestala chodit ke kartářkám, což jsem dříve dělávala.
Proč?
Je to součást mého pozitivního myšlení. Občas mi něco naznačily, já pak nad tím přemýšlela. Člověk si tak přivolává zbytečné strachy, nejistotu. A to já už nechci. Chci cestovat, bavit se, pracovat a občas si dát kousek té čokolády.
Naďa Konvalinková
Narodila se 18. dubna 1951. Po skončení DAMU hrála v Plzni, pak přešla do Městských divadel pražských. Zpočátku hrála naivky a mladinké krasavice, známá je například z filmu Adéla ještě nevečeřela. Postupně začala představovat především zralé ženy a hodné, moudré maminky. Nyní ji můžeme vidět v divadlech Kalich, Broadway, U Hasičů, U Valšů a v Branickém divadle. Často vystupuje na různých charitativních akcích.
