Někde ležíme jinde běžíme , těla jsou jiná, však duše těmi bytostmi se prolíná. Proto myslí nám někdy proběhne vzpomínka, na něco, co bylo, nebo bude, kde bylo slunce modravé, jinde zase rudé. .....
Minulost a budoucnost...to je vnímání člověka omezeného věkem, těla, které je nástrojem života, ale duše myslí jinak, nemá hranice a omezení. Pro to vnímá všechno intenzivněji, pestřeji a její tiché myšlení dalo světu mnoho bohatství. Byť v literární podobě, ale všichni ty krásné, dobré a veliké myšlenky milujeme.
Je to autorčina vize budoucnosti? Bylo by nádherné, kdyby zde i v budoucnu byly bytosti vnímající horko písku, šumění moře a svět okolo sebe v barvách duhy. I když "Modrá je dobrá.."
Dalibor Polanský
