Když jsem si v itineráři cestovky, se kterou jsem pobývala v Andalusii, přečetla, že navštívíme obydlené jeskyně, představila jsem si díru vedoucí hluboko do nitra kopce. Trochu jsem zbystřila po informaci, že původní obyvatelé těchto obydlí si při rozšíření rodiny vydlabali další místnost, a další, takže měli i jeskynní byt 3+1. Kam chodí na záchod? Kde vaří? Kde se koupou?
Po příjezdu do městečka Gaudix nedaleko Granady jsem jen zírala. Rozprostíralo se přede mnou množství bílých válců s několika otvory, které jsme záhy identifikovali jako komíny. Z kopečků jich na nás trčelo několik stovek, později jsme se dozvěděli, že se v této lokalitě nachází okolo 2000 podzemních domů, ve kterých žije asi 4500 obyvatel. To je naše jedno malé město, či větší vesnice.
Infrastruktura pronikla i sem, takže každý dům je napojený na vodovod, má odpady i elektřinu. Teplota se v domě po celý rok pohybuje mezi 18 – 20°C, což je bráno jako velká výhoda. V zimě s teplotami pod nulou v bytě není zima, v létě při venkovních teplotách šplhajících až ke čtyřicítce je to osvěžení. Že si jeden šetří kapsu za energie, je jasné. A kdyby se někdo rozhodl svůj dům rozšířit o další pokoj, stačí mu k tomu krumpáč a lopata.
Za paradox považuji původní a současné důvody bydlení. První oficiální zmínky o těchto jeskyních spadají do konce 15. století a jsou spojeny s chudobou zdejších obyvatel, kteří hledali obrazně řečeno střechu nad hlavou. Velikost obydlí závisí na velkosti kopce. Ty jsou z jílovité hlíny, což je pro hloubení těchto zvláštních bytů ideální. V současné době se jedná o ekologickou alternativu ke klasickému bydlení, nebo o variantu našich chat. Viděli jsme zubožené dvorečky, ale také honosné zahrady s dlažbou na parkovišti a připraveným mercedesem. A všude plno květin. Rozmach těchto obydlí nabyl takových rozměrů, že si zde můžete v jeskynním hotelu zajistit rekreaci, pořádají se tu gurmánské akce, a kdo by chtěl, možná by tu nějaký byt koupit.
Někteří stálí obyvatelé svoje obydlí za nízký poplatek zpřístupnili turistům. My jsme navštívili rodinu, kde nás manželka s úsměvem na rtech vítala a požádala nás, abychom počkali, že musí manžela vzbudit a ustlat. Bylo 10 hodin dopoledne. Prohlídka bytu byla pro nás velmi zajímavá, přesvědčili jsme se, že voda teče, světla svítí a v předsíňce je nepřeberné množství drobných suvenýrů. My jsme koupili magnetku na lednici a pohledy. A se souhlasem majitelů jsme pořídili i fotografie. Za návštěvu jsme mohli, ale nemuseli, paní domu věnovat menší obolus. Jak jsme se dozvěděli, turista do misky většinou položí dvě eura. My jsme tuto tradici neporušili.
Po prohlídce jeskynního bytu jsme vylezli na kopec, vlastně na „střechu“ domu s vyhlídkou na nedaleké město a jeho nádhernou katedrálu. Prošli jsme se mezi kopci, kde jsme viděli díry dokládající zahájení „stavebních“ prací nového bytu. A jak je to se stavebním povolením a územním plánem? Prý, kdo si jaký kopec najde, ten je jeho. Pozemky se tady prý neprodávají, rozdělují se systémem – kdo dřív přijde, bydlí.
