Úderem půlnoci z 31. 12. 1992 na 1. leden 1993 vznikly dva nové státy - Česká republika a Slovenská republika.
Naše vesnická škola v Protivanově měla od 50tých let družbu se školou v Myjavě - tehdy jsme byli jedna republika. Jako mnozí jiní jsem si i já pilně dopisovala od 6. třídy se slovenskou dívenkou. Obě jsme se provdaly a i se svými rodinami jsme se několikrát vzájemně všichni i s dětmi navštívili - takže jsem poznala hlavně Myjavu s okolím a Bratislavu. Přátelství nám vydrželo dodnes - občas si napíšeme nebo zavoláme.
Ale i po rozdělení republiky jsme stále všichni přátelé, ne-li bratři - každý jsme na svém písečku, a kdyby k rozdělení nedošlo - většina lidí o to vlastně nestála - nebylo přece ani referendum - měl by společný stát možná větší potenciál a prestiž - tak nám to říkají na Slovensku i naši přátelé...
A já se letos s našimi seniory z Boskovic zúčastnila poprve nádherného týdenního pobytového zájezdu do Vysokých Tater...
V neděli po prohlídce Trenčianského hradu jsme si na nádraží v Trenčíně vyřídili průkazky na cestování po Slovensku zdarma - mají to zde úplně zdarma senioři nad 70 let už několik let, tak jako i studující mládež do 26 let.
Dojeli jsme autobusem až do Tatranské Lomnice a ubytovali jsme se v retro hotelu Morava. Večer proběhla informativní schůzka s milým přípitkem a nabídkou večerních programů v hotelu - už o tom psala dříve i paní Hanka a Maruška...
V pondělí jsme odjeli vlakem z Tatranské Lomnice s přestupem ve Starém Smokovci až na Štrbské Pleso. Už ve zcela zaplněném vlaku jsme si povídali s dětmi ze škol v Bratislavě, které zde byly právě na školách v přírodě. Když jsem začala mluvit česky, některé děti hned se mnou rády začaly mluvit. Dozvěděla jsem se od učitelek, že do škol v přírodě zde jezdí hodně dětí hlavně z mnoha měst na Slovensku.
Při cestování vlakem jsme pozorovali okolní krajinu, která byla po ničivé smršti v listopadu roku 2004 ve velmi špatném stavu - byly vyvráceny stromy na ploše víc než 12.000 hektarů.
Protože je to zde všude chráněná krajinná oblast, která se nedala zalesňovat - příroda se ale přesto sama nádherně obnovila z náletových semen. Jen do dálky ční vysoká torza modřínů, které nesmetla větrná smršť díky hlubokým kořenům...
Ten den nám hodně pršelo, takže jsme se prošli kolem jezera, podívali se na skokanské můstky, někteří šli i rozcestníkem k Jezírkům lásky a vydali se i po naučném chodníku. Po vydatné a chutné večeři kdo chtěl, mohl jet na večerní koupání do Thermal Parku Vrbov...
V úterý jsme jeli busem s průvodcem na Spišský hrad, Spišskou Kapitulu, oběd jsme měli na Spišské salaši a následovala prohlídka města Levoča - po další cestě nám tak mohutně pršelo, že i autobus zůstal stát, vůbec se v těch nekonečných proudech vody nedalo jet...
Ve středu jsme jeli lanovkou z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso, které jsme si hezky prochodili. Na Lomnický štít jich lanovkou zase jelo moc málo - byl téměř neustále ponořen v mracích, ze kterých se později přímo sypaly na zem veliké kroupy - večer zase byla možnost večerního koupání ve Vrbové.
Ve čtvrtek jsme se nalodili na vory v Majere a splavovali Dunajec - 12 kilometrů, vystoupili jsme po 2 hodinách na Lesnici, odtud jsme šli pěšky na občerstvení na chatu Pieniny, kde nás vítala i živá hudba.
Odpoledne jsme jeli do Starého Smokovce, odtud lanovkou na Hrebionok - někteří se vydali i k Rainerově chatě a vodopádům na Studeném potoku. Zase nás hodně zahnal déšť, skutečně v době našeho pobytu v horách nám velice často pršelo - užili jsme si téměř všichni někdy i teplejší bundy a já měla v batůžku i rukavice, které jsem půjčila jedné známé - potřebovala je ještě vic než já...
V pátek jsme se zastavili na vodní nádrži Liptovská Mara, v Krajince nakoupili sýry a už jsme pokračovali na Prostřední Bečvu na Zavadilku, kde byla zastávka na občerstvení...
Můj první pobyt ve Vysokých Tatrách byl nezapomenutelný už proto, že jsem se setkala a mluvila na Slovensku s mnoha a mnoha milými lidmi a právě nejvíce při cestování vlaky, které byly často úplně přeplněné - ovšem na silnicích bylo vidět daleko méně osobních aut...
A také při každém probuzení jsem se dívala z okna pokoje přímo na Lomnický štít, takže jsem jej viděla jak v záři sluníčka, tak v chuchvalcich mraků - byly to pro mne i mnohé ostatní skutečně jedinečné a neopakovatelné výhledy a to i v jiné denní době...
Všichni účastníci našeho červnového pobytového zájezdu ve Vysokých Tatrách byli nadšeni a naší milé vedoucí, která jej obětavě připravila patří od nás všech zasloužený dík...
