Je pondělí ráno. Vstáváme do příjemného dne. V jídelně nás čekají švédské stoly. Každý si může vybrat jídlo dle své chuti. Vidíme zde párky, vajíčka, šunku, salámy, sýry, pomazánky, jogurty, müsli, krupičku…ale velký výběr nápojů, zeleniny i ovoce.
Po snídani máme nárok na odpočinek po včerejší dlouhé cestě. Někteří z nás jdou na procházku do zámecké zahrady, jiní na prohlídku městečka. Před obědem nás čeká návštěva Špejcharu.
Do konce 20.století byla tato krásná budova používána ke skladování obilovin. Aby budova zchátrala, to si nikdo nepřál. Proto bylo rozhodnuto ji zachránit. Od roku 2010 zde jsou v přízemí pravidelné výstavy a stálá expozice zemědělské techniky. V 1. patře se můžeme seznámit s „naučnou stezkou pod střechou“ a v 2. patře si můžeme prohlédnout jedinou výstavu v naší zemi - kreslený humor Jiřího Wintra Neprakty.
Máme se nač dívat, zasmát se i zavzpomínat.
Dobře naladěni děkujeme průvodci z Infocentra a míříme k obědu.
Po odpočinku nasedáme do autobusu a jedeme na výlet. Autobus míří k zámku Lnáře. Jedná se o zámek, který obklopují lesy, rybníky a nádherná krajina. Původně to byla gotická tvrz, pak byla budova přestavěna na renesanční zámek. V 19.století zde byl pivovar. Později zde byla i školka, jak vzpomíná naše sympatická průvodkyně, která zde do školky chodila. Školka…Nyní je to krásný zámek, jehož součástí je i nádherná zahrada. Spokojeně si prohlížíme vše, co nás zajímá, procházíme se zámeckou zahradou a jsem spokojeni. Velice dobrý tip výletu.
Odjíždíme k hotelu. Po několika minutách pan řidič zastavuje z velice zajímavého a nezvyklého důvodu. Po silnici se prochází spousta malých i velkých kačenek. Takový průvod ještě nikdo z nás neviděl. Nezajímá je klakson. Jdou taky na výlet a nenechají se vyrušovat. Nakonec pan řidič musí vystoupit a nenásilně je z vozovky poslat pryč, aby jim nikdo neublížil.
Čeká nás večeře. Původně jsme si mysleli, že se večer zabavíme povídáním či něčím jiným. Pan vedoucí Zeman nás však pozval na noční výlet do neznáma. Jediná podmínka byla se trochu tepleji obléci, případně si vzít s sebou fotoaparáty. Nikdo krom mne neví, kam se pojede. A já mlčím jako "ryba". Cestou vidíme konec hašení hořícího lánu obilí. Hasit ale nejedeme. Zastavujeme u kostela v Rožmitále. Kostel Povýšení sv. Kříže je nejstarší památkou a dominantou města. Objekt je kulturní památkou. Nejkrásnější a nejzajímavější věcí v něm jsou historické varhany s více než 700 píšťalami, na nichž hrával Jakub Jan Ryba. Průvodkyně nám s velkou láskou povídá o historii kostela a nakonec máme možnost díky varhaníkovi slyšet zvuk varhan. Závěrem jdeme na místní hřbitůvek a zastavujeme se u hrobu J.J. Ryby.
Myslím, že pro všechny to byl nádherný, nezapomenutelný výlet, za jehož zajištění patří vedoucímu hotelu Brdy opravdový dík.
Ukládáme se k spánku a máme nač myslet…
Přečtěte si také:
Prázdninový tip: Směr Spálené Poříčí, zastavení 1. - Chýnov a Tábor
