Ilustrační foto: pixabay.com
Z malého nádraží
vlak lidi odváží,
všichni jsme někam chtěli,
stojíme u trati,
čas jízdné nevrátí,
i když jsme neodjeli.
Rychlé i pomalé,
svižné i ospalé,
cíl svůj však vlaky znají,
v bludišti kolejí
lidé se míjejí
a vůbec nemávají.
Proč nebe nad námi
pyšní se barvami
a stesk má barvu šedou,
namísto v oblacích
přemýšlím o vlacích,
kam vážně všechny jedou.
P. S. Panu Františku Mendlíkovi na cestu.
Hodnocení článku:
21 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Zdenka Jírová
25.9.2019 20:11
zase jedna krásná báseň. Ty máš dar od pánaboha.
Hana Šimková
25.9.2019 16:12
Zuzanko, ty básní dovedeš říci úplně všechno. Je to krásné.
Jan Zelenka
25.9.2019 14:42
Co k tomu ještě říci. Vše už bylo doleji řečeno. Zuzko, píšete krásně poeticky.
Eva Mužíková
24.9.2019 22:55
Zuzko, jsi opravdu skvělá. V tak komplikované situaci ve které jsi byla, dokážeš myslet i na rozloučení s Františkem.
Marie Doušová
24.9.2019 16:57
Pro Františka ,moc pěkná básnička.Dík.
František by byl poctěn tvou básní na jeho cestu poslední.
Čekala jsem, že se rozloučíš s panem Františkem básní. Ale že bude tak krásná a dojemná v té rychlosti jsem netušila.Měl by z ní radost.
Anna Čípová
24.9.2019 09:56
Zuzko, dojemné. Kéž by to šlo zařídit, aby Tvoje báseň byla přečtena na dnešním posledním rozloučení s panem Františkem. Děkuji a za slzy se nestydím.
Hana Nováková
24.9.2019 09:53
Se slzami v očích a vzpomínkou na jednoho z nás - díky Zuzko, krásně jste to zvešovala
Alena Vávrová
24.9.2019 09:21
Děkuji, Zuzko.... také mě to dostalo....