Renesanční velikán Michelangelo Buonarroti se nepovažoval za malíře, mnohem dokonalejší uměleckou formu spatřoval v sochařství. Přesto po sobě ve vatikánské Sixtinské kapli zanechal fascinující fresky, konkrétně na stropní malbě Stvoření světa pracoval čtyři roky. Před 500 lety, 1. listopadu 1512, Michelangelo výzdobu stropu poprvé představil veřejnosti. O čtvrtstoletí později se do kaple vrátil, aby namaloval slavný Poslední soud.
Když začal Michelangelo na výzdobě Sixtinské kaple pracovat, bylo mu 33 let a byl již oceňovaným umělcem. Zakázka od papeže Julia II. pro něj ale nebyla nijak vysněnou prací. Necítil se pro ni stvořen, netěšila jej, zároveň byl ale hnán silnou potřebou dokázat, že není překážky, kterou by nezdolal. V Michelangelovi i papeži se sešly dvě tvrdohlavé osobnosti a umělec si mu troufl i odporovat. Na otázku, kdy bude s malbou hotov, prý odvětil: „Až budu chtít“.
Fascinující výjevy
Práce na 1000 metrů čtverečních velké fresce byla psychicky i fyzicky velmi náročná. Michelangelo tvořil vleže na lešení, barvy mu kapaly do očí. Jeho Stvoření světa vychází z knihy Genesis a zachycuje biblické události od počátku vesmíru až po potopu a archu Noemovu. Strop je rozdělen do devíti polí, plochu Michelangelo zaplnil 343 postavami. Známý je například výjev, kdy se Bůh obklopený anděly blíží k Adamovi a nataženým prstem vlévá do jeho paže život.
Umělec, který měl k církvi a víře vztah velmi rozpolcený, zamýšlel namalovat natolik živý a sugestivní výjev, jenž by i laika strhl k přemýšlení nad počátkem, věčností či pomíjivostí. O tom, jak se mu to podařilo, se jezdí do Vatikánu přesvědčit miliony návštěvníků z celého světa. Michelangelova výzdoba kaple je dnes považována za jedno z nejdůležitějších děl evropského malířství všech dob.
V roce 1536 se Michelangelo na žádost papeže Pavla III. do Sixtinské kaple znovu vrátil. Na oltářní stěnu vytvořil fresku s námětem Posledního soudu a udělal tak pomyslnou tečku do biblického příběhu. Dílo na ploše "pouhých" 226 metrů čtverečních se stalo jakýmsi Michelangelovým zúčtováním se světem. Vznášejí se v něm světci, andělé i shluky nahých těl. I tady umělec zanechal autoportrét – svou tvář dal stažené lidské kůži v rukou svatého Bartoloměje.
David a Panna Maria
Sixtinská kaple dostala jméno podle papeže Sixta IV. Vzápětí poté, co byla v roce 1483 dostavěna, se na její výzdobě podíleli přední renesanční umělci. Stěny svými malbami pokryli Botticelli, Perugino či Ghirlandaio, strop ale čekal na Michelangela. Kapli, která je součástí vatikánských paláců, tvoří jednoduchá obdélníková místnost o rozměrech 41x13x21 metrů. Již po staletí je reprezentativním prostorem, kam se chodí radit sbor kardinálů (konkláve), který vybírá nového papeže.
Michelangelo (1475 až 1564) byl sochařem, malířem, architektem, projektantem i básníkem, sám sebe ale pokládal především za sochaře. Jeho vrcholným sochařským dílem je skulptura Davida, kterou si u něj v roce 1501 objednala Florentská republika, a jejíž originál je dnes k vidění v galerii ve Florencii. Snad nejlíbeznější ženskou tváří, kterou kdy Michelangelo vytvořil, je socha Panny Marie z Piety z roku 1499, umístěná ve Svatopetrském chrámě ve Vatikánu.
