Luděk Sobota hraje ve třech představeních v divadle Semafor a nenudí se. "Mám v úmyslu napsat ještě jednu knihu," slibuje.
Co vás vedlo k napsání knížky Holé a trapné dýchání? O čem je a komu byste ji doporučil?
K napsání knížky mě vybídl ředitel nakladatelství Mladá fronta pan Tomáš Černý. První část knihy vychází z holotropního dýchání, které si vymyslel americký psycholog českého původu Stanislav Grof. Při tomto procesu se člověk dostane do zvláštního stavu a vyjeví se mu celý život od narození po smrt. Já jsem se snažil popsat, co mě v životě potkalo a nejen to veselé. Druhá část už jsou ukázky z mé tvorby. Ty, které jsem napsal sám. Doporučil bych knihu všem čtenářům, kteří mě mají rádi.
Hrajete také v divadle Semafor. Jaká byla vaše cesta zpět do Semaforu? Jak se tam cítíte po tolika letech?
Připadá mi, že jsem v Semaforu nikdy hrát nepřestal. Když jsem na nějakou dobu odešel, jezdil jsem a hrál se svým Směšným divadlem. Hraji teď v Semaforu ve hře Návštěvní den u Miloslava Šimka a ve hře Zajíc v pytli. Hraji tam ve věcech, které jsem kdysi vymyslel se Slávkem Šimkem nebo sám. Taky se objevuji ve hře Jiřího Suchého Šest žen s výstupem, který jsem si sám napsal. Na představení bych rád pozval každého, kdo má rád humor.
Jak vidíte sám sebe jako herce? Kterou roli byste si ještě rád zahrál a kterou je vám líto, že už hrát nikdy nebudete?
Nikdy jsem neměl touhy hrát v cizích hrách. Všechno jsem vždycky psal sám nebo s někým.
Česká herecká scéna oplývala hereckými dvojicemi. Je to pro Česko typické? Jak jste dali dohromady s Miloslavem Šimkem?
Myslím, že nejen česká, ale i světová scéna oplývala komickými dvojicemi. Slávek mě viděl hrát ve Studiu Ypsilon a chtěl, abych s ním vytvořil autorskou a komickou dvojici. O Slávkovi Šimkovi je v knize jedna kapitola.
Jak se udržujete fit, že vše takhle krásně zvládáte a jaké máte další pracovní plány?
Mám hodně co dělat, abych se udržel. Mám v úmyslu napsat ještě knihu. Zatím mně v tom brání moře práce v divadle a na zájezdech.
