Zažil jsem štědrovečerní zázrak v centru Prahy. V den vánoc odpoledne jsme si jen tak s Helčou vyrazili na cour centrem Prahy. Prošli jsme Staroměstským náměstím, a vydali se přes Karlův most na Kampu. Sešli jsme schody z Karlova mostu a na Kampě je takové malé tržiště, a od něj je malá alej lemována lavičkami na odpočinek. Všude plno lidí, ale nikdo nikam nešel a já jen zíral. U každé lavičky stál hlouček lidí, smáli se, komunikovali, a na lavičce každý z nich donesl z domova ukázku vánočního cukroví, pamlsků, jednohubek, ale i ten mocný démon alkohol a domácí vínečko bylo k dispozici pro ně. Co lavička, to hlouček a pamlsky. Stáli tam, povídali si, mlsali, a bylo vidět, že to jsou hloučky známých lidí, a ty vedle u lavičky zas je jiný hlouček sám pro sebe.
Nedalo mně to a optal jsem se, co je to za akci. Odpovědi mne dostaly. Žádná akce, žádná výstavka, či skrytá reklama na šikovnost, co lze ukuchtit, ale normální setkání přátel u lavičky. Zkrátka kamarádi, přátelé se domluví, něco připraví na mls a u lavičky se sejdou. A těch hloučků tam bylo… Smích, vyzařovala z nich pohoda, komunikovali s okolím, zkrátka pohoda. Prý se takhle setkávají průběžně přes rok. Kdo chce, je to jen na něm, a partě lidí, co dokáže mít čas, vypnout PC, a místo čudlikování do mobilu hodiny se sejít, a říci si vše na živo, a třeba něco vymyslet na další setkání či nějaký výlet. Škoda, že toto je už v dnešní době velký zázrak. Každý by chtěl něco zažít, setkat se, ale když padne kosa na kámen, zda ano či ne, kdy… Však to známe. JOJO ale ještě nevím, uvidíme, možná, dám vědět, ještě zavolám, napíšu… a je už jisté, že NE. Nebo jo jo jo, a den před akcí najednou to nejde. Práce, nenadálá návštěva, nemoc, zemětřesení, potopa… Určitě se s tímto setkáváme všichni.,
Ona ta pohoda ale byla i v běžném MHD. Lidi nastupovali, uculovali se, smáli se, a stačilo něco nadhodit do řeči a podívat se na někoho a usmát se, a už se povídalo, přálo, takové příjemné prostředí. Nedalo mně to, a při výstupu jsem popřál řidiči krásné vánoce. Usmál se, doslova poposedl na sedačce a jízdní řád neřád, rozpovídal se, jak se těší domů, do kolika bude jezdit, a nikomu to nevadilo, že nejede a povídá si.
Sakra, proč se tak nechováme i mimo vánoční svátky. Proč to svedeme jen 2-3 dny v roce? Už to slyším po Silvestru, jaké to bylo, jak se muselo vařit, co, rozebírání špatného, jak je to blbé zase, práce, problémy, závist, když někdo řekne, jak si vánoce užili, kde byli, co dostali… Proč to říká, proč se chlubí, aby se z toho nepo…
A nakonec se pak rozhlédnu po okolí a zjistím, jak se po vánocích rozmnožila armáda mobil maniaků, co dostali k vánocům nový mobil či první mobil. Vánoční šílenství je za námi, svátky skoro též, a po příchodu nového roku…
Hodně štěstí, zdraví, úsměvu na rtech, hodně nápadů, jak a kde se sejít na živo. A zde, na I60 to jde. Díky vám. Jsou to dobré akce. Ať se daří.
