Snad jen díky veliké náhodě při brouzdání internetem jsem i já v roce 2016 narazila na tento ohromný web a doslova si ho zamilovala.
A první článek jsem si do něj dovolila vložit 5. prosince a od té doby jsem už s Vámi, moji milí známí i neznámí, trochu spojená, i když nejvíce hlavně virtuálně...
Každé ráno při prvním otevření počítače se dívám na nové články, při jejich čtení si připomínám jejich autory - kliknu si často i na jejich profil, ovšem ne všichni zde mají svoji fotografii - občas se zúčastňuji i diskuzí nebo dávám vždy těch pět hvězdiček...
Příspěvky jsou zajímavé, fotečky ukazují krásy naší země i zahraničí - pro mne často neznámé.
Přichází i různé pozvánky a nabídky i60 na zajímavé akce, nabízí nová poznání, přátelství a možnosti, kterých se někdy - musím poctivě přiznat - ve svém věku už bojím účastnit...
Já jsem už 18tý rok vdova, žiji sama, ale mám velikou rodinu, přátelské sousedy a mnoho dobrých známých.
Ale jsou dny, kdy je třeba nevlídné počasí, větší mráz, námraza, mnoho deště a nebo mne navštíví delší nemoc a já se nedostanu vůbec ven a tento web mi podává ruku a přímo zvedá k hezčímu životu...
Proto jsem tak moc ráda tomuto virtuálnímu přátelství na íčku.
i60 není pro mne jen jeden zážitek, prostě pro mne už mnoho let je denodenním novým zážitkem. Mohu i já sem občas vložit svoje příspěvky o cestování, o nějaké zajímavé akci nebo vycházce s vnoučátky, naučila jsem se vkládat fotečky /i když mi to trvalo dost dlouho/ - mohu se zde vypsat jak z radosti, tak z bolesti a vím, že určitě někdo si můj příspěvek přečte a pak se raduji i z odezvy, která velmi často potěší, povzbudí nebo pochválí.
A já proto moc a moc děkuji celé redakci i60 za tuto možnost sem psát, a to v kteroukoliv denní dobu.
A můj veliký zážitek s i60 je prostě vždy, když si občas otevřu web a začnu psát nový příspěvek. Když ho dokončím, tak mám radost, a když ho redakce zveřejní, tak je to zase pro mne zážitek.
Ale ty další větší, častější a přínosnější mám při čtení všech ostatních vašich nových příspěvků a právě také při popisování a dokumentacích vydařených společných akcí i60, kde vás víc všechny poznávám.
Takže web i60 je pro mne vlastně celoročním velikým zážitkem a já moc děkuji náhodě, že jsem ho objevila a moc Vám všem v redakci ještě znovu děkuji...
Ale letos můj přece jen ten jediný a největší zážitek s i60 byla moje jarní cesta do Prahy, které jsem se ale zpočátku docela dost obávala - zda ji vlastně vůbec zvládnu...
Nejstarší vnučka mi objednala elektronicky místenku na rychlík Regiojet a já šla velmi brzy pěšky nějaký kilometr na autobus, kterým jsem dojela do železniční stanice k tomuto rychlíku.
A tam pak už cesta do Pražského kreativního centra - vnučka mi vytiskla přesně trasu, ale já se raději ptám, takže už po cestě k cíli jsem se setkala s milými a ochotnými lidmi.
A letos jsem zde spolu s ostatními byla přítomna recitálu písní pana Lubomíra Mullera na texty básní naší milé Zuzanky. Musím přiznat, že je velmi ráda čtu a vždy i kladně hodnotím.
Ale zážitek ke krásným až neuvěřitelným narozeninám Zuzanky byl pro mne skutečně neobyčejně silný, tak jako vydaná sbírka jejích nádherných a procítěných veršů...
Následovalo překrásné, upřímné, milé popovídání s oslavenkyní i ostatními účastníky, na které ráda vzpomínám a připomínám si až do dneška.
Protože rychlík, na který jsem měla místenku, mi odjížděl celkem brzy z Prahy, musela jsem se, ač nerada, velmi brzy se všemi vámi rozloučit.
A já zase doma u svého počítače nadále zůstávám věrna tomuto virtuálními světu na tomto nádherném, obohacujícím a velmi lidském webu pro mne a určitě i pro Vás ostatní...
