Oslavou rodné země i významné minulosti a budoucnosti českého národa je již 130 let šestidílný cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. Skladatel navíc dílo složil již v těžkém období hluchoty. Šest částí cyklu se pojí do dvojic, v nichž vždy první dílo je zakotveno v minulosti, druhé je obrazem přítomnosti či předpovědí slavné budoucnosti: Vyšehrad - Vltava (1874), Šárka - Z českých luhů a hájů (1875-1876), Tábor - Blaník (1878-1879). Souborná premiéra tohoto svěžího díla se konala v Praze před 130 lety, 5. listopadu 1882, rok a půl před skonem slavného skladatele.
Za 130 let získala Má vlast výjimečné postavení, když zněla při významných událostech v životě národa a státu. Mimo jiné každoročně v den výročí Smetanova úmrtí otvírá festival Pražské jaro. Má vlast byla navíc v roce 1929 vůbec první nahrávkou, kterou zaznamenala Česká filharmonie (pod vedením Václava Talicha) na gramofonovou desku.
„Po Vltavě rozpoutal se pravý orkán potlesku; jméno Smetana znělo odevšad nevypsatelným jásotem, obecenstvo vstávalo, mávalo klobouky a šátky vstříc mistrovi, jemuž podávaly věnce s nádhernými stuhami národních barev, a stejné nekonečné bouře opakovaly se po každém následujícím kuse cyklu,“ psal nadšeně soudobý tisk po prvním souborném provedení Mé vlasti, které se uskutečnilo na pražském ostrově Žofín pod taktovkou Adolfa Čecha.
Představení navštívil již těžce nemocný Bedřich Smetana, bylo to ale první a zároveň poslední souborné uvedení celého cyklu, kterého se dožil. Triumfem si Smetana více než vynahradil neúspěch s operou Čertova stěna, která měla premiéru o necelý měsíc dříve.
Bohatá inspirace
Smetana ohluchl ve svých padesáti letech v říjnu 1874, v listopadu téhož roku ale ještě stačil dokončit první báseň Vyšehrad a o necelý měsíc později Vltavu.
Právě tato báseň je zřejmě z celého cyklu nejznámější. O jedné z jejích hlavních melodií se traduje, že je převzata z české lidové písně Kočka leze dírou, jež byla transponována do mollové tóniny. Sám Smetana prý přiznal, že se inspiroval švédskou písní, ale použil ji, protože charakterem odpovídala české lidové tvorbě. Podobný hudební motiv se však objevuje i v jiných "lidovkách". Uvádí se také, že Vltava je adaptací italské lidové písně renesančního původu La Mantovana a že její motivy lze nalézt i v izraelské hymně Hatikva.
Básně Šárka a Z českých luhů a hájů vznikly za Smetanovy dlouhé návštěvy u dcery Žofie v Jabkenicích na Mladoboleslavsku v roce 1875, než se tam definitivně odstěhoval. Poslední dvě (Tábor a Blaník) komponoval s časovým odstupem. Tábor dokončil koncem roku 1878 a Blaník v březnu 1879. V obou skladbách použil husitského chorálu "Kdož jsú boží bojovníci".
Ke každé básni připojil Smetana krátký nástin. K Vyšehradu si například poznamenal: „Harfy věštcův začnou; zpěv věštcův o dějech na Vyšehradě, o slávě, lesku, turnajích, bojích, až konečně úpadku a zříceninách...“
Na festivalu Pražské jaro poprvé Má vlast zazněla 12. května 1946 v Rudolfinu pod taktovkou Rafaela Kubelíka a až na roky 1948 a 1951 jí od té doby patří úvod festivalu.
