Obdobně jako v dalších průměrných zařízeních tohoto typu jsou toalety a koupelny společné na chodbách.
Paní Svobodová se ještě před pěti lety pečlivě starala o velkou rodinu. Víkendové obědy a večeře včetně krabiček jídel pro deset lidí byly její hlavní starostí. Pak náhle zemřel její manžel. Rodina dlouho neváhala s řešením její budoucnosti. Vždyť přece vnučka Janička čeká rodinu a mladí nemají kde hlavu složit. Štěstí jim přálo a našlo se umístění v domově pro seniory. Co na tom, že je více než padesát kilometrů od původního domova paní Svobodové? Stejně nikdo z mladých nemá čas na pravidelné návštěvy.
Tak ubíhal čas a blížily se vánoce. Najednou dospělé dcery a snacha paní Svobodové s hrůzou zjistily, že není nikdo schopen připravit všechna obvylká sváteční jídla. Osvítila je spásná myšlenka - přivezeme si babičku. S železnou pravidelností dva dny před všemi svátky a rodinnými oslavami si pro babičku přijedou do domova seniorů. A jejich stoly se zase mohou prohýbat pod pečeními husami, kachnami, řízky všeho druhu, svíčkovou i domácími knedlíky. Babička ve volných chvílích vyšvihne domácí buchty, záviny a sem tam nějaký dort podle starého rodinného receptu. Postel, do níž se po dvanáctihodinové šichtě sesune, se vždycky najde. Poslední den své návštěvy u rodiny věnuje přípravě tradičních krabiček s jídlem pro celou početnou rodinu. Naštěstí se večer najde obětavec, který ji dopraví zpět mezi seniory. Jinak by musela cestovat vlakem a dvakrát přestoupit.
Paní Svobodová si moc vyskakovat nemůže. Součástí jejich výletů k rodině je rozdávání dárků, a tak ze skromného kapesného přemýšlí, co koupit každému z příslušníků klanu. Ještě štěstí, že cestou k rodině stojí jedno z velkých obchodních center, a tak je jí umožněno nakoupit vše na jednom místě.
Ona sama si pak skoro z každé návštěvy přiveze originální dárky: zástěru a zdravotní pantofle. Že již léta touží po pěkné halence nebo teplé šále? To nikoho nezajímá.
Nevěřili byste, že paní Svobodová se na návrat do domova seniorů vždycky těší.
