Nyní prezentuji dvě básně s trochu odlehčeným tématem. Těm, kteří mě zaškatulkovali do příliš lyrické polohy, se předem omlouvám. Život ubíhá skrz prsty a nejde zastavit. A tak forma zůstává, leč obsah se občas změní.
Smutek slov
Ten výraz hledám, znova a znova.
Vždyť všechno jsou jen slova, slova,
A venku zatím plyne den
A všechno jsou to slova jen
Já spojit bych je chtěl tak rád
Ať hledím na ně tolikrát,
Vše slova jsou, jen slova
A všechna marná jako prošlý den,
Jak v ruce Hamletově lebka Jorikova
Já marně čekám, co přinese sen.
Tady je drahá každá rada
S Becherem se jdu poradit
Z těch slov už na mě smutek padá
A já chci mít už od nich klid.
Tulák čas
Tulák čas přeletěl jak stěhovaví ptáci
a mrcha artróza se zas a zase vrací,
ploužím se o holích jak mořem starý vrak,
paměť mi neslouží a ztrácím sluch i zrak.
Beznaděj s depresí mě každou chvíli sevře,
Alzheimer s Parkinsnem si podávají dveře,
k čemu je zkušenost a také moudrost věku,
když šuplík v ložnici mám zcela plný léků.
Telefon, zuby, sluchadla už každou chvíli hledám
a také, bohužel, jen krevní tlak se zvedá.
Až někdo přijde zas mi dlouhá léta přát,
přiznám se, že mívám chuť ho někam nakopat.
