Jak trávíte karanténu, co podnikáte a jak si krátíte dlouhou chvíli?
Vyrojila se spousta možností, co dělat. Snažím se jednou denně hýbat – jdu si buď zacvičit, nebo udělám jiného, co to tělo trošku protáhne a unaví. Když jsem to jeden den vynechala, tak mě strašně bolela záda i zadek – byla jsem prostě přesezená. Pohyb mi hodně zlepšuje náladu. Snažím se také pravidelně jíst a spát. A všechno ostatní přichází samo. Dělám doma velký úklid, pracuji na svých hereckých materiálech, probírám knížky, které jsem nestihla přečíst, když jsem natáčela nebo byla v divadle. Pomáhám s šitím roušek i organizovat pomoc. Moje dny se zaplnily. Ale stejně bývám smutná, někdy to na mě padne, protože jsem odříznutá od svých blízkých. Radši rychle začnu něco dělat a pak už je to dobré. Snažím se udržovat dobrou náladu a být v kontaktu s někým blízkým.
Co dalšího byste lidem doporučila, jak si udržet dobrou náladu?
Dnes mi například zvedl náladu tento rozhovor. Trochu jsem se na to vyparádila a to člověku také udělá radost – dát se do gala, i když zrovna nejdete do divadla nebo ven na jídlo.
Jak hodnotíte projev prezidenta a jeho narážky na herce?
Velmi mě naštval. Použila bych i silnější slova. Nechápu, proč si vybral zrovna herce, vlastně vůbec nechápu, co to blábolil. Radši to nebudu komentovat, snažím se na to zapomenout. Přišlo mi to velmi neuctivé a zbytečně to otrávilo ovzduší. Sleduji projevy slovenské prezidentky Čaputové, ta mě vždy pohladí na duši. Kéž byla i moje prezidentka. Je velmi vznešená, uctivá, hovoří laskavě, láskyplně a zároveň pevně - to je prostě státník!
Po jaké roli se vám stýská a na co veselého byste čtenáře po skončení karantény pozvala?
V Divadle Na zábradlí, což je moje domovská scéna a kam budu ráda, kdy za mnou diváci po skončení karantény přijdou, hraji spíše dramatičtější role, které jsou sice veselé, ale divočejší. Stýská se mi po Bergmanových Personách, ale hrajeme tam třeba i Sherlocka Holmese. A stýská se mi po natáčení, točím teď jednu kriminálku pro Českou televizi. Musím se přiznat, že po mé práci se mi stýská moc! A taky po blízkých. Přítel žije v Rakousku, kde zůstal úplně odříznutý.
Jak uzavření hranic ovlivnilo váš vztah?
Připadám si jako ve válce, jsme nesvobodní, nemůžu za ním, ale zároveň respektuji a přijímám, že je potřeba ochránit životy. Jsem připravená, že budeme hodně dlouho odloučení. Je mi ale z toho strašně smutno, i když vím, že podobnou situaci řeší spousta lidí na celém světě. Děláme, co můžeme.
Přerušila současná situace nějaké natáčení, rozdělané plány? Jak to vypadá s dalším natáčením Ordinace v růžové zahradě?
Ano, všechna natáčení jsou zastavena, všechny plány jsou přerušené. Ordinaci jsem točila půl roku jako Naďa Mázlová, dcera primáře Mázla, s Petrem Rychlým a Mirkem Etzlerem. Teď Naďa pobývá ve Francii, tak mám přestávku.
Je to váš první větší seriál. Co Vám role Nadi dala? Co jste se naučila?
Byl to můj první větší a nekonečný seriál. Role Nadi mi dala takovou svěží energii, protože ona je o deset let mladší, vždy jsem se musela udržovat. Líbilo se mi, že byla taková divočejší, nespoutaná střela. Získala jsem spoustu zkušeností, jak vůbec funguje takový nekonečný seriál, došlo na spoustu zajímavých pracovních setkání, takže jsem za tu roli vděčná. Donedávna jsem měla roztočených spoustu jiných věcí, doufám, že až to pomine a my z toho ve zdraví vyjdeme, vrátím se odpočatá do práce. Cítím, že to bude dobré, ale snadné to nebude, to si asi všichni uvědomujeme.
Vidíte na této situaci něco pozitivního?
Jsem ráda, že nás to takhle propojuje a že si znovu uvědomujeme, že si musíme pomáhat a že se to dá udělat jednoduše: třeba jít někomu nakoupit, nabídnout pomoc, někomu ušít roušku, pohlídat děti, cokoliv, co je v našich silách a nemusí to být o penězích, ale o lidské pomoci. A tahle vlna mi připadá úžasná. To mě také posiluje, když to na mě někdy padne a zároveň mě obohacuje, že mohu pomáhat.
A co dodáte na závěr?
Přeji vám zdraví, kdy jindy než teď bychom si to měli přát. Buďte aktivní, vytrvejte, dělejte, co vám přináší radost a buďte k sobě laskaví. Určitě vznikne spousta napětí, ale zvládneme to. Moc ráda vám přijdu osobně podat ruku, stavím se na návštěvu, až to skončí, až to bude možné. Těším se, až si budeme moct říct: Máme to za sebou, hurá! Vše dobré a hlavně zdraví.
