Asi ve druhé polovině 90. let jsem jela s maminkou na poznávací zájezd do Anglie. Cestou do Calais jsme se zastavili na několika místech. Z motelu na okraji Bruselu, kde jsme nocovali, jsem viděla Atomium. Projížděli jsme kolem budovy Evropské komise. Prošla jsem se po známém náměstí, viděla sošku čurajícího chlapečka. Při další zastávce mne velice okouzlily Bruggy. Na zpáteční cestě jsme krátce pobyli v Lucemburku. V katedrále Notre Dame jsem stála nad kryptou Jana Lucemburského. Byl to velice silný zážitek. Z hradeb jsem se dívala do údolí na překrásné město.
V té době byla mou hlavní pracovní náplní evropská studia – připravovali jsme sebe a stávající a budoucí učitele na vstup do Evropské unie. Učili jsme se o Evropě a psali jsme o ní odborné texty. Cesta po části kontinentu mi přinesla nejen nové zážitky a poznatky. Spolu s předchozími cestami do Německa, Rakouska, Švýcarska a Itálie jsem si udělala o Evropě lepší představu. Uvědomila jsem si, jak je vlastně malá. Začala jsem ji mít ráda víc než dřív. I proto se o ni teď bojím – o Evropu a lidi v ní žijící.
Evropu též vnímám jako celek a bojím se o ní více jak jindy.Ano, je malá a o to vice zranitelná
Děkuji, Věruško, a věř, že to s námi a Evropou dobře dopadne!
Věro, svým popisem zastávek jsi mi připomněla náš první zahraniční poznávací zájezd. Protože jsem vždy toužila navštívit Bruggy, zvolili jsme tenkrát zájezd po Beneluxu. A navštívili jsme i místa, o kterých píšeš. Byly to úžasné zážitky.
Obavy o osud Evropy a Evropanů sdílím také.
Střídavě letadlem, autem a autobusem jsem navštívila asi šest evropských zemí. Ale byly to tak krátké pobyty, že nemohu říci, že některou znám. Bojím o osud Evropy celé.
Poznávat svět je dobrodružství. A poznání nás obohacuje. Teprve potom člověk může smysluplně hovořit a psát. Pěkně jsi to popsala, Věrko. Jak dobře víš, můj zájem byl zaměřen jinam. Na Středomoří a Orient. Jistě, že je nutné vnímat Evropu jako celek. A dobře vnímat její křesťansko-židovské a antické kořeny. A ty jsou patrné po celé Evropě.
Děkuji vám. :-) Já vnímám Evropu jako celek z hlediska kulturně-nábožensky-historického. Ač nejsem historik, cítím se s ní v tom smyslu spjata. (Viz Tři trochu mystické zážitky … Německo.) Evropská studia mi dala hodně. Poznala jsem řadu zajímavých osobností, našich i zahraničních, přečetla spoustu knih. (Např. je mi naprosto cizí Orient.)
Dřív jsem celkem ráda jela na delší cestu autobusem, ale později jsem to nějak přestala zvládat. Nevím, ale já osobně nevnímám Evropu jako jeden celek. Bohužel. Jako kontinent ano, i když ten jih je nejistý, ale politicky vůbec. Díky, Věrko.
Libuše Křapová
