Herečka Jana Plodková: První roušku jsem šila dvě hodiny

Jak trávíte karanténu?
Karanténu trávím šitím roušek. Když Kateřina Geislerová šití rozjela, řekla jsem si, že to taky zkusím. Mám doma stroj, zatím na něm vznikaly jen povlaky na polštáře a marné pokusy o šaty. Teď přišel jeho čas. Kateřina mi psala, ze jedna rouška jí trvá čtyři minuty. Moje první mi zabrala skoro dvě hodiny. Po 14-ti dnech šití jsem zrychlila a už potěšila pár organizací, rodinu i přátele. 

Máte nějaký recept na dobrou náladu?
V těchto časech je vcelku náročné si udržet dobrou náladu. Co rozhodně zabírá, je netrávit čas na internetu čtením zpráv o tom, kde kolik lidí je nakažených a kolik již zemřelo. To je skličující. Pustila jsem si na youtube rozhovor s doktorkou Soňou Pekovou. To je ta, které stát zakázal dělat testy na koronavir. Naštěstí už je zase může dělat. V rozhovoru říká, proč u dětí k nákaze nedochází: jejich buňky už jsou obsazeny jinými viry. A tak každý den svým buňkám říkám „obsazeno“. Je to usměvné, ale mne to pomáhá. Musím říct, že rozhovor s paní Pekovou mě uklidnil. A vřele doporučuji ke shlédnutí. 

Jak hodnotíte projev prezidenta a jeho narážky na herce?
Jeho projev bohužel nelze hodnotit. Jediné, co můžu říct, že herci a vůbec lidé, kteří v tuto dobu nemohou pracovat, začali pomáhat, kde se dalo. Ať už šitím roušek, či nošením nákupu seniorům. Ta solidarita je nevídaná a nějaký projev nám ji nemůže narušit. 

Nepatříte zrovna k příznivcům Andreje Babiše. Jak hodnotíte současné kroky vlády?
Tady nejde o to, zdali podporuji pana Babiše či nikoliv. Mám dojem, že v krizové situaci je jedno, kdo je z jaké strany, kdo je jakého náboženského vyznání. Jsme v tom všichni společně, bez ohledu na rasu, národnost. Nákaza nemá hranice, jak nám již ukázala. Kroky naší vlády mě bohužel nepřesvědčují v tom, ze jsme v dobrých rukách. Že se můžeme spolehnout na ty, kteří naši zemi vedou. Každodenní lži a vytáčky nejsou podporou pro občany, kteří ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Pro mě vláda selhala.

Po které roli se vám nejvíce stýská? A na co veselého byste čtenáře po skončení karantény zase ráda pozvala?
Stýská se mi po všech. Divadelní pestrost mi vážně chybí. Momentátně hraji zhruba v šesti inscenacích. Máme rozeskoušenou inscenaci v režii Honzy Prušinovského. Jakmile karanténa skončí, zvu vás na Zlatou pláž, což se docela hodí, když nebudeme moct nějakou dobu vycestovat. 

Ještě nějaké další plány tato situace přerušila?
Další inscenace v režii Honzy Mikuláška, která byla v plánu, se přesunula na další sezonu. Odsunulo se i natáčení seriálu Chatař v režii Radka Bajgara. Podaří-li se, začneme točit v květnu. Uvidíme. Držíme si palce. 

Před pár lety jste se objevila ve Star Dance, co vám to dalo a třeba i vzalo? 
Dalo mi to velkou energii. Překonala jsem samu sebe v živém přenosu. Ono se to nezdá, ale vcelku to se mnou zamávalo, jak jsem byla nervózní. Stardance nebere, Stardance jen dává. Nesmírně jsem si to užila, i když finále bylo se zlomenou rukou. Pokud se mě kolegové zeptají, zdali to za to stojí, říkám rozhodne ano.

Prý jste v pubertě sbírala brýle... Máte tu sbírku dodnes?
Sbírala jsem je, měla jsem jich zhruba třicet a bohužel nevím, kde jsou. Zřejmě časem skončily v popelnici. Ale vypadá to, že tato sbírka byla předzvěsti mého současného vztahu. Žiju s optikem. Momentálně mám k dispozici dvoje brýle, které střídám. A dvoje sluneční. 

Za film Protektor jste získala Českého lva. Kde ho máte sošku vystavenuo a jak na natáčení tohoto filmu vzpomínáte?
Protektor byl zlomem v mé kariere. Pracovní i lidské. Setkání s Markem Najbrtem mi přineslo další spolupráci s ním. Jeho žena Kateřina se stala mojí přítelkyní a agentkou. Pokažde, když film v televizi vidím, jsem dojatá. A všechno se mi vybaví zpět. Je to krasný film a jsem na něj pyšná. Český lev má své místo v ložnici u vany. Zní to šílené, ale ano, máme v ložnici vanu, nikam jinam se nevešla. A lvovi to vedle ní sluší.