Žižkovský kopanec
Ilustrační foto: pixabay.com

Po poledni jsem si šel nakoupit obyčejné jídlo do krámu, u nás v domě. Před domem bylo v tu chvíli liduprázdno. Po chvilce jsem se vracel zpět.

Před činžákem stál mladý vesnický křupan s velkou taškou na chodníku. Jak mne uviděl, napřáhl svou nohu ke kopanci na můj obličej. Kopanec jsem mu srazil malíkovou hranou mé ruky. To jsem uměl z juda, z mého dětství.

Žasl a chytil se za svůj límec košile. Nečekal od starého Pražáka tak rychlou a účinnou obranu! Ve rvačce bych dál pokračoval přehozem „uki goši“. Pak bych v ochraně svého života použil bolestivé mačkání očí! Nakonec by mě asi zavřeli, pro potupení důstojnosti vesnického burana!

Šel jsem dál k domovním dveřím. Řekl jsem mu srozumitelně a po křupansku: CóÉ! Jenom stál na místě dále.

Asi mu po příjezdu v Praze nic nevyšlo. Práci nenašel, bydlení také ne a milenka už měla jiného!

Vzpomněl si na internetové instrukce mladým:  zabíjejte staré lidi!

 

P.S.  Dříve se také říkávalo: Dědeček a babička, ujídají chlebíčka! To dnes už ale neplatí!                 

 


 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
4 komentáře
Irena Mertová
No já asi žiji na úplně jiném Žižkově.... u nás je dost civilizovaný.... takový normální.
Zdenka Soukupová
Na tom Žižkově je tedy pěkně nebezpečno. Ale je dobré, že se umíte bránit.
Zuzana Pivcová
A doufám, že se takto bráníte pouze před kriminálníky, ne, že byste sám na někoho zaútočil! :-D
Soňa Prachfeldová
Jsem ráda, že jste vyvázl ve zdraví a neotřesen, mohl napsat tento otřesný zážitek.