Chcete vědět, co vás čeká a nemine? Za tisíce let existence civilizace lidé vymysleli nespočet metod předvídání budoucnosti, od zkoumání vnitřností obětních zvířat až po počítačové modely. Všemi se zabývá nová kniha Okno do budoucnosti, kterou napsal autor a spolupracovník našeho webu Jan A. Novák.
„Však lépe v mylné naději sníti / před sebou čirou temnotu / nežli budoucnost odhaliti / strašlivou poznati jistotu!" Tak alespoň vidí předpovídání budoucnosti Karel Jaromír Erben ve své slavné Kytici.
Ne každý s tím ale souhlasí, protože znát dopředu budoucnost představuje skoro vždy strategickou výhodu – dokonce i v případě, že předpověď není zrovna dvakrát radostná. Být v kůži Erbenovy Marie, která na hladině jezera sama sebe spatřila ležet v rakvi, sice nechce nikdo, ale i informace typu "dlouhohrající desky už raději nekupovat" má svou cenu. A když dokonce způsobí, že si nekoupíte lístky na první plavbu velkolodi s mnohoslibným jménem Titanic (což se v mnoha případech opravdu stalo), pak asi není o čem diskutovat.
Plyne čas jen jedním směrem?
A tak lidé všech vrstev – od chudiny až po vojevůdce a vladaře – o pohled do budoucnosti usilují už desítky tisíc let. Hledají jej u šamanů stejně jako v laboratořích současných vědců. Bylo by při tom velkou chybou jedny i druhé podceňovat nebo přeceňovat: už proto, že přinejmenším výsledky se často moc neliší. Někdy dokonce ani metody, protože někteří vědci například už připouštějí, že změněné stavy mysli opravdu dávají zajímavé výsledky – a právě s nimi jasnovidci všeho druhu pracovali odedávna. Je konec konců jedno, jestli si pohled do budoucna vysvětlujeme jako milost bohů, napojením na jakési všeobecné informační pole nebo podvědomými výpočetními schopnostmi mozku. Důležitá je předpověď sama.
Je ale správná předpověď vůbec možná, když všichni (nebo skoro všichni) věříme, že čas teče jen jedním směrem? Copak to jde, aby někdo viděl něco, co ještě nenastalo a co – alespoň pokud je současný racionalistický pohled na svět správný – může ještě i po vyslovení předpovědi ovlivnit tisíc náhod?
Základním faktorem správné předpovědi je právě podstata toku času, o které vlastně pořád nevíme vůbec nic. Někteří obzvlášť neortodoxní vědci dokonce tvrdí, že čas jako takový vůbec neexistuje. A tak se prý pohledy do budoucnosti otevírají a zase zavírají, aniž bychom tušili proč.
Mezi věštci, médii a čaroději
Jisté je jen to, že některé předpovědi opravdu vyšly. Nejednou se tak stalo za okolností, ze kterých běhá mráz po zádech. Vůbec by proto nemělo překvapit, že vize budoucnosti zatím pořád ještě vycházejí spíš básníkům, než těm, kteří tvrdí, že znají metodu, jak na to (opět: lhostejno, zda to jsou profesionální věštci nebo vědci).
Právě o zjeveních budoucnosti i o nekončícím úsilí jim porozumět je kniha Okno do budoucnosti, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Zavede čtenáře do skalních svatyní pravěkých čarodějů, proroků z Boží vůle i starověkých věštíren, mezi astrology a vykladače snů, k médiím vyptávajícím se mrtvých, stejně jako k lidem, jejichž osud určila věštba. Nevynechává slavného Nostradama, případ pozoruhodně přesného horoskopu, který Jan Kepler sestavil pro knížete Valdštejna a řadu dalších naplněných předpovědí, varování či vizí budoucnosti. A nakonec seznamuje i s metodami moderních vědců – aby se při tom ukázalo, že mnohé z nich jsou přinejmenším stejně mystické, jako ty, které používali jejich kolegové ve starověkých Delfách.
Takže: vzhůru do budoucnosti!
Více informací o knize najdete zde: http://www.novakoviny.eu/knizni-publikace/813-okno-do-budoucnosti
