Nejdříve několik důvodů, proč letos volby ignorovat. Povětšinou jsou zdravotního rázu:
1. Z předvolebních agitek mě už bolí hlava. Najednou mají všichni (politici) plná ústa seniorů, chtějí nás vehementně chránit, ačkoliv jsme jim ve skutečnosti putna (vzpomenou si vždy jen před volbama).
2. Dělá se mi nevolno od žaludku, když vidím některá jména na kandidátkách (např. Pokorná Jermanová, která se po všech těch skandálech, které má za sebou, nestydí žádat o hlas slušné lidi).
3. Volební místnost v naší místní škole je půldruhého kilometru od mého bydliště. Autem jet nemůžu, protože bych volební akt nedokonal bez meruňkovice na kuráž, a současná bolest pravého kyčelního kloubu mě od pěší cesty odrazuje.
4. V roušce se mi volit nechce, měl bych pocit, že mi schválně ucpali chřtán, abych před urnou nevypustil o některých kandidátech a stranách nehoráznou pravdu.
5. Nasát do plic čínský vir jen kvůli plané naději, že na vítězném tiketu budou mnou zaškrtnutá jména, se mi prostě nechce. Vir na klice od hlavních vrat školy, na klice od dveří třídy, na rukou komisařů, kterými projdou desítky občanských průkazů lidí v kdovíjakém (zdravotním) stavu, na obálce, na urně... Zkrátka riziko tu je.
A nyní pár důvodů, proč volbu podstoupit:
1. Od roku 1990 jsem volby ještě nevynechal, bylo by škoda přerušit tuto šňůru, zvláště v mém věku, kdy člověk neví, zda v urně skončí dříve jeho hlas či jeho prach...
2. Vládní strany s rudými podporovateli prý spoléhají na hlasy důchodců. Mohou se spolehnout, že minimálně jeden jim bude chybět.
3. Chystám se vzít k volbám roušku z vládní obálky. Třeba budu moci dokázat, že nechrání.
4. Rád bych se dozvěděl, zda bude ve volební komisi zase paní Tichánková. Je tam už od toho roku 1990, stejně jako já nevynechala jediné volby.
5. Možná to bude na delší dobu poslední procházka, protože až my senioři odvolíme, zavřou nás doma jako v březnu.
