A já se zase trochu bojím

Noc letí bez křídel,
beze všech pravidel,
a já se zase trochu bojím,
neznámá pevnina,
bláhová vidina,
kde se svou láskou neobstojím.

Probděné hodiny,
kdo z nás je bez viny,
tma jako tuš jen na mě zírá,
milostná zahrada
city mi vykrádá,
láska své květy nerozvírá.

Nejisté období
city nám rozdrobí,
zbývá jen krůček do cizoty,
skončeno, dohráno,
umlká piáno,
ticho má také svoje noty.