K hotelu na skvělou vyhlídku do celého Českého středohoří a krajem v údolí se můžete dostat buď po silnici, nebo daleko romantičtěji, sedačkovou lanovkou z blízkého Bohosudova. Je to nejdelší lanovka tohoto typu nejen v Čechách, ale v celé Evropě. Byla postavena v roce 1952, měří 2348 m a jízda trvá 16 minut. Rozhodně si ji nenechte ujít. Protože po hřebenu hor vede cyklostezka, vyvezou vám nahoru i kola, v zimě lyže. Po hřebenovce se dostanete až do obce Cínovec, kde je přechod do Německa (do bývalé NDR). Cínovec je pojmenován po těžbě cínu, který se tu těžil už od středověku.
Poslední víkend v září jsme se s dcerou rozhodly, že využijeme pěkného podzimního počasí a uděláme si výlet na Komáří vížku. Vyjely jsme autem až nahoru na parkoviště a šly se pokochat výhledem do kraje. Pod námi trochu v oparu ležely Teplice s přilehlými vesnicemi a na obzoru se rýsoval věnec Českého středohoří. Na opačné straně vyhlídky se můžete podívat do sousedního Německa. Bylo tam plno turistů, tak jsme se moc nezdržovaly a vypravily se na cíl našeho výletu - Sedmihůrskou vyhlídku. Trochu mne zarazilo, že je to asi 8 km daleko, moc dobře nechodím, ale protože jsem si prozřetelně vzala svoje strekingové hole, spolehla jsem se, že tam dojdu.
Cesta byla nádherná. Je to hřebenovka, takže docela rovinka. Občas kolem projeli cyklisti, mnohdy celé rodiny i s malými dětmi. Vzduch voněl podzimem, stromy hýřily barvami a sluníčko nás mírně mezi stromy prohřívalo. A všude nádherný klid, jen občas se ozval nějaký ptáček. Také se objevilo pár houbařů, kteří si nesli v košíkách své úlovky. Když se před námi objevila kýžená rozhledna, už jsem si ráda odpočinula. Dcera vybalila malou svačinku, kterou měla v tašce, tak jsme se i občerstvily. I z této rozhledny byl krásný výhled. Pak už jsme capaly zpět k autu.
Cestou jsme ještě navštívily kapli sv. Wolfganga s přilehlým starým hornickým hřbitůvkem. A to byl konec našeho výletu, který tak krásně zakončil letošní sezónu.
