„Dokážu zahrát na všechno, co má díru,“ říká tento multiinstrumentalista, typický svou placatou čepičkou. Hudba jej stále uchvacuje, nejvíce ho vzrušuje improvizace. Laureát prezidentské medaile Za zásluhy z roku 2007 také před pěti lety natočil svůj první film a vystavuje fotografie. V pátek 23. listopadu oslaví sedmdesátiny.
Improvizace je poslání
Stivín ve své tvorbě vždy kladl důraz na improvizaci, které podle něj rozvíjí fantazii. „Většina lidí, která má talent k improvizaci, když se musí učit stupnice, tak se na ten nástroj vykašle a přestane dělat muziku úplně. Dril je vždy nebezpečný,“ tvrdí Stivín, který ve Všenorech u Prahy založil Centrum pro improvizaci v umění zaměřené na hudbu, film a pohyb, výtvarné umění a mluvené slovo. Improvizaci očekává i od členů svého orchestru Collegium Quodlibet, jehož složení je proměnlivé.
Pražský rodák Stivín se po absolutoriu na FAMU věnoval výhradně hudbě. Popovou kariéru začínal v 60. letech v beatových Sputnicích. V roce 1964 u něj ale již dominoval jazz, s Martinem Kratochvílem založil kapelu Jazz Q, se svým duchovním otcem Karlem Velebným pak hrál v jeho SHQ. V 70. letech účinkoval s kytaristou Rudolfem Daškem a v mnoha dalších jazzových formacích, včetně vlastních.
Druhou sférou působnosti je pro Stivína vážná hudba: „Kromě jazzu mě baví muzika předklasická. To je sice vážná hudba, ale nevyužívá symfonických nástrojů. Jde spíše o předklasickou renesanční a barokní 'komořinu'. V ní se mohlo improvizovat a už dopředu se počítalo s tím, že ji interpret nějakým způsobem dotvoří, podobně jako v jazzu,“ nalézá Stivín podobnosti mezi styly, které dělí několik staletí.
Skvělá hudební škola
Stivín, žák flétnového mága Milana Munclingera, hrál nějaký čas i v jeho slavném souboru Ars rediviva. Hostoval například s Pražským barokním triem, Pražskými madrigaly nebo s Pražským komorním orchestrem. Kromě flétny je na ostatní hudební nástroje (cembalo, bicí, další dechové nástroje) vlastně samouk. Skladbu studoval na londýnské Royal Academy of Music v roce 1969 a také na pražské Akademii múzických umění (1977-1980), což zúročil jak v jazzových kompozicích, tak ve scénické a filmové hudbě.
Někdejší student kamery na pražské FAMU natočil před pěti lety svůj první film, dokument o životě jeho matky, herečky Evy Svobodové, s názvem Máma a já.
Stivínova sestra Zuzana byla také herečkou (podle ní se jmenovalo jedno z prvních představení v Semaforu Zuzana je sama doma), v roce 1964 emigrovala do Francie. Stivín má čtyři děti, nejznámější je patrně dcera Zuzana, která je herečkou a zpěvačkou.
