Je sobota a po dlouhé době mlha předala svou vládu sluníčku. Kam jít, abychom se moc nezhušťovali. U nás v Čakovicích jsou krásné procházky po okolí, do polí, ale to bychom přišli jak koule bahna. Zamítnuto. Musíme si vybrat místo, kde je poměrně velké prostranství. Je rozhodnuto. Památník na Vítkově. A bylo to dobré rozhodnutí. Fotek není moc, ale snad se vám procházka bude líbit.
Začínáme u nás v Čakovicích, musíme totiž jít na jiný autobus, než který má zastávku za rohem. A tak jdeme kolem kostela sv. Remigia a gymnázia (foto č. 1). O kostelu jsem již psala, tak teď něco málo ke gymnáziu. GymČak vzniklo v roce 1993, jeho kapacita je 270 studentů a sídlí v budově staré základní školy z roku 1882. Navštěvovala jsem ji i já. Nevím,jaký je nyní interiér, ale pamatuji si ohromné schodiště a hlavně v každé učebně vysoká kamna na uhlí. Ty už jsou minulost. Gymnázium má moderní učebny odborných předmětů, jazykové učebny a ateliér. Gymnázium je od roku 2007 fakultní školou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a od roku 2015 i fakultní školou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Autobus nás dovezl na Ohradu a odtud už hezky pěšky na Vítkov. Vítkov je pojmenován po pražském měšťanovi Vítkovi z Hory, který tu měl vinici. Cestou k Památníku je krásný pohled na Žižkovskou věž (foto č. 2). Jedná se o 216m vysoký vysílač na rozhraní Žižkova a Vinohrad, s restaurací, hotelovým apartmá a s vyhlídkovou kabinou ve výšce 93m. Věž zdobí deset miminek od výtvarníka Davida Černého, která mají místo obličeje jakýsi kód. Vítkov se do našeho povědomí zapsal bitvou na Vítkově 14. 7. 1420. Před Památníkem je bronzová socha Jana Žižky z Trocnova. Socha patří mezi desítku největších soch na světě. (foto č. 3, 4). Než sejdeme kolem rekonstruovaného Armádního muzea, pokocháme se pohledem na Prahu (foto č. 5).
A jdeme dál. Vlastně jedeme. Popojedeme tramvají č. 9 a vystoupíme u Národního divadla. Dál jdeme po Smetanově nábřeží. Přes Vltavu nahlížíme na Střelecký ostrov (foto č. 6). Proč střelecký? Už za Karla IV. se zde konaly střelecké soutěže z luků a kuší. Ostrov pak po další roky sloužil různým akcím, např. v roce 1882 Sokolskému sletu, v roce 1890 zde byly oslavy 1. máje a v průběhu dějin další a další politické akce, oslavy, festivaly a koncerty. A co to tu vyrostlo na pěším korzu? Zakotvila tu loď. Socha dřevěné lodi (foto č. 7) německého sochaře Martina Steinerta – dílo Wooden cloud (Dřevěný oblak) vznikla v rámci sochařského festivalu Sculpture line ve spolupráci s Goethe-Institutem v Praze. Odtud už je to jen kousek na Karlův most, zamáváme vodníkovi Kabourkovi u Velkopřevorského mlýna (foto č. 8), a protože se začíná šeřit a Čertovka je plná vodníků a čertů pospícháme domů. Co kdyby náhodou…..
Byl to nádherný den. A i když jsme potkávali samé zarouškované postavy, v očích byl znát úsměv, a jak si každý ten slunečný den užívá.
Za použití Wikipedie
