Kolik se toho změnilo od té doby, kdy jsem dostala první brýle! Bylo mi asi 8 let a v té době bylo snadné si brýle vybrat: V Optice měli jen jeden druh obrouček. Ale zase byly zadarmo. A mne okouzlilo, že jsem v nich tak krásně viděla! Neodradilo mne ani to, že mi spolužák nekompromisně oznámil, že vypadám jako vopice. Vidím to jako dneska: stáli jsme právě frontu na oběd ve školní jídelně. Nepotěšil mne, ale měla jsem jasno. Zaručeně vidět mi bylo milejší, než zcela bez záruky okouzlovat spolužactvo.
První brýle pro slečny jsem si mohla koupit někdy v 15 letech. Měly mandlový tvar a něco se na ně doplácelo. Škoda, že nepřežily prázdniny, zlomila jsem je tak, že už nešly spravit. To už jsem měla -6,5 dioptrií. Někdy v té době už začalo být víc obrouček na výběr.
Po maturitě jsem jezdila na vandry a brýle jsem na noc opatrně ukládala do boty. Přesto se mi povedlo si jedny brýle rozšlápnout. Kupodivu to nebylo v přírodě, ale v obýváku. Když jsem telefonovala do práce, že přijdu hned, jak najdu brýle rezervní, dostala moje vedoucí záchvat smíchu. Mně do smíchu moc nebylo, brýle bez brýlí se špatně hledají. Když jsem konečně dorazila do práce, vedoucí po mně nechtěla zameškané zpoždění napracovat. Překvapila mne.
Dioptrické brýle sluneční se objevily, když jsem měla malé děti. Byla jsem s nimi spokojená dokud jsem si nerozbila ty nezabarvené. Byl listopad, celý den mlha a já na ty nové brýle čekala 6 týdnů. V tmavých brýlích... Na to taky nemůžu zapomenout! Někdy v té době jsem přestala vyhazovat brýle, které nebyly úplně rozbité. Co kdyby se hodily...
Děti vyrostly a já začala mžourat při čtení textů knih. Několik týdnů jsem trpělivě čekala, až zase začnu vidět, a pak jsem dostala své první brýle na čtení. Nějakou dobu jsem používala střídavě dvoje brýle a pak přišly na řadu bifokální. Dokonce jsem si nechala udělat skla tmavnoucí na slunci. Přežily už jedny obroučky, druhé dosluhují.
První plastové brýle nepřežily mé čistění vším možným. co jsem zrovna popadla. Jenže v té době už skleněné čočky byly dražší, než plastové, a tak jsem se naučila plastové čočky otírat speciální utěrkou a mýt teplou saponátovou vodou.
Nejnovější změna je ta, že dnes si každý zaplatí brýle i skla, takže lituji rodiče brýlatých dětí. Zase ale děti nenosí něco, v čem by spolužákům připadaly jako vopice.
