Při naší návštěvě Anglie před léty jsme pochopitelně nesměli minout spoustu míst. Downing Street 10 - místo, kde během své funkce bydlí ministerští předsedové, střídání stráží u Buckinghamského paláce, Westminsterskou katedrálu, Trafalgarské náměstí, atd. atd. a v neposlední řadě neabsolvovat výlet Windsor, Oxford a Stratford on Avon, rodiště Shakespeara, to by bylo obzvlášť „trestuhodné“. Tam měli úžasně zachované staré stavby, pečlivě udržované, jako ostatně všude v Anglii, včetně rodného Shakespearova domu a jeho školy.
Na co jsme se všichni hodně těšili, bylo samozřejmě muzeum voskových figurin Madame Tussauds, tehdy u nás ještě nebylo nic takového k vidění.
Pár tehdejších fotek přikládám – při rozmluvě s Gerardem Depardiem nade zdí neustále vykukoval a zalézal kluk – a byl to Tom Sawyer, jak jsme zjistili později.
A tak jsem měla možnost například podrbat na hlavě Napoleona, vecpat se mezi astronauty, co se prošli po Měsíci, postát vedle řady význačných osobností různého druhu, stoupnout si na stupínek vedle malého Einsteina, co právě vysvětloval svou teorii relativity. Tu jsem si pro jistotu pečlivě zapsala, abych věděla, kdybych byla náhodou snad někdy vystřelena do vesmíru, jakou rychlostí poletím v čase, co to všechno bude znamenat a jak se v podstatě zřejmě ještě mladá vrátím zpět. Otázkou by bylo, kde budete vy ostatní, protože samotné by se mi tu na Zemi teda vážně nechtělo být… :-))
Pak jsem zemdlena klesla na lavičku vedle jiné zemdlené návštěvnice, co tam usnula, abych při bližším ohledání zjistila, že je to taky figurína.
Figuríny byly dost zdařilé, po čase se postavy obměňují a měli jsme možnost nahlédnout i do zákulisí výrobní dílny, kde se povalovaly všude různé části těl a na polici důstojně trůnily i hlavy pomazané.
Ve spodním patře muzea se nacházela „Ulička hrůzy“ (něco jako White Chapel, kde řádil Jack Rozparovač) – dokonalá kopie tehdejších starých ulic města, obývaných chudinou a různými existencemi. Nalézala se tam sekce nejznámějších vrahů Londýna – jedním z nich byl vrah žen, který je topil ve vaně a pak shrábl jejich životní pojistku či jmění. Samozřejmě byl londýnskými kriminalisty nakonec odhalen. Nacházelo se tam k vidění i elektrické křeslo včetně odsouzence, brr.... Ulička hrůzy byla téměř dokonalá, každou chvíli jste čekali, že na vás někde ze tmy vyskočí Jack …
Jen poznámka – za rohem venku u tohoto muzea je ve vedlejší ulici ještě jedno muzeum – a sice Sherlocka Holmese od autora Psa baskervillského, Arthura Conana Doyla.
Poslední den před odjezdem jsme mimo jiné strávili prohlídkou Greenwiche – observatoře a na vlastní oči spatřili a mohli si stoupnout na nultý poledník. Pro osvěžení paměti:
Základním časovým pásmem je pásmo, ve kterém platí UTC a které se rozkládá kolem nultého poledníku, který prochází Královskou observatoří v Greenwichi (Londýn, Anglie). Z toho důvodu se pásmovému času odpovídajícímu UTC někdy říká Greenwichský čas (GMT, Greenwich Mean Time).
Poté jsme ještě ten den prošli tunelem pod Temží a svezli se doubledeckerem, což jsem já obzvlášť uvítala. A pak už jen následovala cesta trajektem a autobusem zpět domů. Vezla jsem si dojmy a vzpomínky, které mne doteď neopustily (zatím), a tak jsem se s vámi o ně podělila, i když možná řada z vás má už vzpomínky na Anglii daleko čerstvější a novější. A tak můžete eventuelně porovnávat !
