Každý den nám na podnosu života dokáže připravit překvapení. Někdy je to k smíchu, někdy pláči. Ale je jedna věc, která vždy vyloudí úsměv na rtech. A to jsou nadpisy článků v novinách, v časopisech, které míjíme v obchodech, kde se tisk prodává, nebo je čteme v našem okolí, kde si tisk čte jiný člověk, ale i doma na stole či při úklidu starého tisku. Snad vás následný vtip potěší, nebudete se zlobit, že to zavání jistým lechtivým přirovnáním, a vzpomenete si na něj v obchodě, kde jsou časopisy. Takže…
Mladý muž má zájem se stát redaktorem novin. Je pozván na pohovor k řediteli. Stoji nervózně u dveří, než bude zavolán, a potká ho kamarád. „Jé, co ty tady?“ Tak mu kamarád řekne, že si ho pozval ředitel na pohovor a má velkou trému. „Nebój, ten je dobrej, to zvládneš…“
Dveře se otevřely, a zájemce vstoupil dovnitř. U stolu seděl usmívající se ředitel, a držel v ruce velkou fotografii. Podal ji zájemci a povídá: „Jaký titulek, co přitáhne lidi ke čtení pod touto fotografií, byste vytvořil?“ Mladík se podívá na fotografii, zčervená, začne koktat hmmm… nooo…nevím. „Bohužel, nejste přijat, nashledanou.
Mladík smutně vyšel na chodbu, jde pomalu chodbou ven a narazí na toho kamaráda. „Tak co, přijat?“
„Ne, dal mi do ruky fotku, kde nahatý pár si to rozdává, on ji laská zezadu, a prý mám vymyslet titulek. To prostě nejde.
„No, ty jsi tomu dal. K tomu se hodí skoro jakýkoliv titulek z novin.“ Ze stolu vezme noviny, otevře je a řekl: „Představ si tu fotku, polohu těch dvou, a tady čti nahlas…“ A tak mladík čte titulky. (použil jsem jako vzor nadpisy článků z dnešního časopisu METRO Praha.)
Nejlepší cigareta je ta nevykouřená… Konec rektora… I to je umění, dokazuje designér… I práce je fajn když splní vaše očekávání… Pochutnejte si s cizincem…
Na toto si dost často vzpomenu, když v prodejnách vidím časopisy, jejich tučné nápisy, které lákají ke koupi tisku, a vždy si vzpomenu na tento vtip. Představím si ty dva z té fotografie, ten titulek, co kouká z novin na mne, a musím vám říci… Úsměv je zaručen… Sedí to. Vzpomínám si, jak kdysi jsem se hlasitě zasmál v jedné prodejně novin, když jsem při koupi jízdenky MHD jukl na noviny. Krásný titulek… Nudíte se? Zajistíme vám cestu do ráje…
Po vysvětlení důvodu smíchu, kdy jsem ten vtip řekl nahlas, jsem jen koukal. Prodavačka si otevřela noviny a už se smála na celý krám. A totéž udělali i lidé, co nás slyšeli. Smáli jsme se jak… fakticky to sedí.
Hezký den s úsměvem.
