Ukončili jsme měsíc „přijímače“ a dělili nás na jednotlivé roty útvaru. Já jsem byl zařazen do poddůstojnické školy, která byla u našeho útvaru zřízena pro oblast velitelství 2. VO (vojenského okruhu). Celkem nás bylo v Péešce asi kolem 200 lidí. Učili jsme se o chemických zbraních, otravných látkách, zacházení s nimi, jejich likvidaci, zjišťování, probírali jsme spojovací přípravu, pořadovou přípravu-tu tedy nejvíce prakticky a venku, chemickou přípravu, střelby a samozřejmě nesmělo tenkrát chybět tzv. PŠM, nebo-li politické školení mužstva!
Patřil jsem do čety poručíka Nižňanského a do družstva svobodníka Erbena. Velitel čety byl, jak je patrno z jeho jména, Slovák. Vcelku ucházející, poznal jsem horší. Nebyl o moc starší než my a velitel družstva, to byl vlastně druhoročák a pocházel odněkud z Krkonoš. Už si nepamatuji, odkud. To byl takový ambiciózní poděs. Chtěl jezdit hodně domů, tak chtěl mít nejlepší družstvo. Honil nás jako blázen. Zlý kluk to ale nebyl.
Začalo to vlastně tím dopisem, který jsem dostal v týdnu po bramborové brigádě, kde mně naši psali, že za mnou o vánocích přijedou. Do vánoc už nebylo daleko, a tak jsem musel zajistit nocleh. Docela se to hodilo, protože jsme s Handlem, to byl jeden z kamarádů, dostali na starost zajistit výzdobu na rotě. Jelikož v Červené Vodě nebyla Narpa, tehdy vlastně dnešní Papírnictví, tak jsme dostali propustku do Králík. Při té příležitosti, když jsme kupovali nějaké ty ozdoby na stromek a různé věci, jsme se s Vaškem stavili v hotelu poblíž náměstí, snad se jmenoval „Beseda“ a tam jsme si zajistili pokoje pro rodiče. Pokoukali jsme se také po městečku a spěchali, abychom byli na oběd zpátky v kasárnách.
Posledních čtrnáct dní před vánocemi jsme v osobním volnu připravovali ozdoby, někdo vystřihoval věci na nástěnku, někteří lepili řetězy. Stromek jsme měli zajištěný, ten přivezou lesníci na útvar pro všechny roty. Den po dni ubíhal, kasárenský život s nimi, sněhu kolem dost a dost.
A jsou tady vánoce. Podobně jako naše maminky provádějí doma předvánoční úklid, tak i my na vojně jsme drhli podlahy, myli okna, pastovali světnice, vytírali každý kout, uklízeli záchody atd.atd.!!! Úplně do blba!!! Nu což, alespoň nám to trochu utíkalo! Nakonec jsme na pévéesce (PVS-zkratka pro Politicko-Výchovnou-Světnici) strojili stromek. Jo, divíte se té zkratce PVS. No tenkrát to do nás doslova „lili“ !! Co bylo na východ od nás, to bylo dobré a bratrské, a co bylo na západ, za tzv. železnou oponou, to bylo nebezpečné, nepřátelské, imperialistické a soudruzi, pozor na ně! Však všichni jistě máte v paměti ta hesla, která byla na každém rohu. Pořád nás vychovávali. Ale vraťme se k vánocům.
Na Štědrý den jsme si museli obléknout vycházkové uniformy, mohli jsme si vzít polobotky, a tak jsme šli, samozřejmě ve tvaru, už na snídani. Kuchaři vyzdobili jídelnu, na stolech byly bílé ubrusy, chvojí, mísy s pomeranči, u každého místa byl talířek s pár kousky vánočky a hrníček na čaj. Dnes jsme nemuseli stát frontu u okénka a čekat s ešusem na to, co nám tam kuchaři kydnou, ani nebyl odchod na povel. Před štědrovečerní večeří k nám promluvil velitel útvaru kpt.Badal. Při jeho řeči mně hlavou letěly vzpomínky na domov. K večeři byl řízek, bramborový salát. Teď jste asi každý čekal, že napíši, že jsme si připili sampaňským, kdepak, na stole stály konvice s čajem, ten byl na zapití. Vím, že jsem se potom ještě trochu tzv. dorážel vánočkou od snídaně.
Po večeři jsme byli v kasárenském kině, kde promítali sovětský film o hrdinných obráncích Kavkazu. Název filmu si přesně nepamatuji, ale bylo to něco jako "Bílá smrt", no typický vánoční film!
Večerka byla o hodinu déle než v obvyklé dny, tedy ve 23,00 hodin. Uléhal jsem s vědomím, že zítra přijedou naši.
