Sobotní slunce nás opět vyhnalo do přírody. Potřebovali jsme konečně zkontrolovat zahradu, delší dobu se tam nedalo jet. Máme ji v kopci a všude bylo hodně sněhu. Naložili jsme, co bylo potřeba, dali pejskovi kabátek, aby nám nenastydl, a hurá do Brné. Obhlídka zahrady netrvala dlouho, a tak jsme se domluvili, že se ještě projdeme kolem Labe.
Část Brná kdysi bývala samostatnou vesnicí, rozvojem města se stala okrajovou částí Úst n/L s výjezdem na Litoměřice. Kromě chatové osady, zámečku, kde bývala veterina, je její součástí a asi nejznámější, hotel Srdíčko. Stojí nad železniční tratí, vedoucí na Litoměřicko, Lysou n/L a dále. Byla jsem jak v Jiříkově vidění, už přes čtyřicet let bydlíme v Ústí a vůbec si neuvědomuji, že bychom tu někdy byli. Objevem bych nazvala krásně zurčící potok s několika malými vodopády, kterému se říká Prudký potok. Vypadalo to moc hezky.
Sestoupili jsme ke kolejím, můj věrný foťák připraven, a tak jsem se jala fotit. Vůbec jsem si nevšimla šumu za sebou, najednou kolem mě něco přeletělo a představte si, on to byl vlak. Krve by se ve mně nedořezal, hrozně jsem se lekla, ale kus vlaku se mi vyfotit podařilo. Pak už jsme jen sešli k Labi, koukám na vodu a na kámen se z vody, jakoby nic, vyšplhala nutrie. Kachniček tam tentokrát moc nebylo, zato pejsků ano, tak jsem dva zvědavce vyfotila. Myslím, že jsme tu nebyli naposledy, na jaře se sem určitě vrátíme, zelené to tady bude moc slušet.
Lidí zde bylo docela dost, ale měli jsme roušky, s nikým jsme se neobjímali, tak nebyl žádný problém.
Zvu vás na procházku části našeho města, která má také své kouzlo.
