Sloni, řečeno téměř slovy klasika, patří k Indii jako k velbloudovi hrby. Tak jsme se za nimi v březnu 2012 do té Indie vydali.
Sloni byli v Indii vždy vážení. Některým bylo svěřeno i střežení příbytku hinduistických božstev.
Jsou to zvířata silná a pracovitá. Tihle sloni vozí turisty na pevnost Amber (Amer) v Džájpuru ve státě Rádžastán. Cesta vede hodně do kopce a z vlastní zkušenosti musím říct, že pro pasažéry to není zrovna projížďka růžovým sadem. Zvíře sice kráčí docela pomalu a rozvážně, ale kývá se přitom ze strany na stranu a našinec, který není Indem, se musí hodně pevně držet všeho, co je v dosahu, aby z té třímetrové výšky nespadl. Sedí totiž v jakési posadě kolmo ke směru jízdy a vyrovnávání příčných výkyvů sloního hřbetu dává zádům pěkně zabrat. Fotit se bez rizika pádu nedá. Slon si navíc po cestě občas odfrkne a oblaží své okolí jemnými (doufám, že jen vodními) kapkami.
Sloni však nežijí jen prací. V Džájpúru pro ně pořádají již několik let tzv. Sloní festival. Koná se na velkém stadionu na pólo (to na koních, nikoliv vodní) a v jeho rámci probíhá soutěž o nejlépe dekorovaného slona. Bylo jasné, že na takovou atrakci jsme se museli podívat.
Celý ten podnik začínal ve čtyři, ale protože místa byla rezervována způsobem "co si kdo urve", vyrazili jsme na stadion už ve tři. Moc nám to nepomohlo, už tam byla hlava na hlavě. Naštěstí nebylo moc horko (29 stupňů) a čekání jsme si zkrátili požíráním těchto výborných placek zvíci velkého talíře, které nabízel sympatický prodavač. Jedna placka stála 20 rupií (tehdy cca 10 Kč) a stačila pro oba.
Krátce po čtvrté hodině (na asijské poměry to byl úspěch!) začalo defilé soutěžících, kterých bylo celkem 104. Jak nám bylo sděleno, soutěžily hlavně slonice, které prý jsou mírnější a poslušnější než sloní samci.
Defilé se zřejmě zúčastnili i sloni, kteří ještě ráno zajišťovali dopravu na pevnost Amber. Aspoň si můžete prohlédnout tu konstrukci, na které jsme balancovali.
Někteří sloni byli doprovázeni celou svitou tanečníků a hudebníků a jiných zvířat. Proč nesli tihle velbloudi jakési mašinkvéry, jsme nezjistili, ale vypadali vcelku malebně.
Odžínovaný slon
Většina slonů měla na hřbetě jednotné přehozy, které byly zjevně zapůjčené pořadateli festivalu. Bylo zřejmé, že tvoří jen jakési křoví, aby těch slonů defilovalo víc. Podmanivý však byl tento soutěžící, oblečený do džínsů a kostkované košile, pochopitelně sloních rozměrů. V soutěži skončil na třetím místě.
Po defilé, které trvalo přes hodinu, se adepti, postoupivší do závěrečného kola soutěže krásy, seřadili na ploše stadionu. Lid opustil místa za žbrdlením a šel si je prohlédnout zblízka.
To čekání je nějaké dlouhé, já se na to…
Porota se dlouho radila, než vyhlásila výsledky. Na podiu mezitím řádili tanečníci a hudebníci a o kus dál probíhala soutěž v přetahování lanem. Tu se nám pro velký sběh lidí nepodařilo rozumně vyfotit.
Konečně byl vyhlášen absolutní vítěz. Sice nám v místním rozhlase říkali, jak se jmenuje, ale v tom randálu jsme nerozuměli ani slovo a doufali jsme, že si vše přečteme v zítřejších novinách. Ty však nevyšly, protože byl svátek, a další den už jsme byli v Dillí, takže to nevíme dodnes.
Vítěz v detailu. Muselo to dát práci ho takhle pomalovat.
Sloni byli cvičeni i k boji a byla to obávaná složka armády. Tihle sloni posloužili k „boji“ i na festivalu. Druhý den se totiž konaly oslavy svátku barev Holi, oslavy příchodu jara, kdy se vše zelená a rozkvétají krásné barevné květy. Lidé se ten den hemží na ulicích, zpívají a tančí a metají po sobě různé práškové barvy. Pořadatelé festivalu uspořádali předpremiéru tohoto svátku, při níž umožnili dobrovolníkům (zejména zahraničním návštěvníkům), aby se zmazali už den před svátkem, a poskytli jim k tomu barvy a několik obzvlášť trpělivých slonů.
Začal boj. Policista raději hledí stranou.
A je po boji, teď honem do sprch. Tyhle obrázky se moc nepovedly, protože už byla skoro tma a k aktérům nebylo radno se přibližovat, aby našinec také něco neschytal.
Na závěr byl ještě odpálen miniaturní ohňostroj, po němž se lid odebral na večeři a sloni do svých stájí.
