Čtvrtý den brzy ráno jsme opět sbalili všechna svoje zavazadla a opustili malý hotýlek v Thursu, kde jsme strávili předchozí dvě noci.
Ještě poslední ohlédnutí, a autobus se s námi žene Vysočinou směrem na jih a podél romantického pobřeží mořského zálivu. Venku se honí divoká mračna a chvílemi prší.
Na naší první zastávce déšť na chvíli ustal, a my jsme se tak mohli nerušeně projít po malebném městečku Dornoch. Do historie se vepsalo jako poslední místo, kde byla ve Skotsku upálena čarodějnice. Stalo se tak v roce 1727. Již od roku 1616 se tu hrával golf a dnes zde funguje vyhledávané golfové hřiště. My jsme si na závěr naší procházky prohlédli zdejší impozantní katedrálu. Vystavěli ji ve 13. století, ale později byla několikrát přestavěna. Je místem odpočinku hrabat se Sutherladu. Přitahuje fanoušky popové hudby, protože se zde Madonna provdala za Guie Ritchieho a nechala zde pokřtít svého syna.
Dále nás čekalo jedno z největších turistických lákadel Skotska - jezero Loch Ness. Druhé největší jezero Skotska je ledovcového původu a táhne se údolím Great Glen v oblasti Highlands. Jeho rozloha činí 56,6 km², délka 34 km. Úctyhodná je jeho hloubka, dosahující až 230 m. Od roku 1822 je součástí Kaledonského kanálu, který spojuje západní Atlantik se Severním mořem. Největším přítokem jezera je řeka Oich. Z jezera pak vytéká řeka Ness, ústící do Severního moře. Pověsti o občasných zjeveních obří nestvůry, vynořující se z vln, dodávají jezeru magickou přitažlivost a lákají nejen senzacechtivé turisty, ale i střízlivé vědce.
Abychom se dověděli o historii jezerního tajemství více, navštívili jsme ve vesničce Drumnadrochit centrum, které již 30 let shromažďuje informace o průzkumu jezerních hlubin. Poutavě pojatá expozice seznamuje návštěvníky s historií zdejšího zjevení i provedenými vědeckými výzkumy. První zmínky o nestvůře se objevují již ve středověkých legendách. Již sv. Kolumban v 6. století údajně zahnal jezerního netvora na útěk. Největší rozruch začal v roce 1933 poté, co jeden ze zdejších obyvatel spatřil obrovského plaza mizejícího v jezeře. O jeho zážitku napsaly noviny, a začala se množit tvrzení o dalších pozorováních, včetně mnoha fotografií a filmových záznamů. Většinou se však dokázalo, že se jedná o padělky. Obludu Nessie pak hledalo několik vědeckých expedic. Ani nejrozsáhlejší pátrací akci v roce 1987, kdy jezero prozkoumávala flotila 24 člunů se sonary, se však nepodařilo existenci obřího tvora potvrdit. V posledních letech se provádí testování DNA z jezerní vody, které by mělo prozradit více o zdejší fauně .
K vlastnímu jezeru jsme se poprvé dostali u romanticky působící ruiny hradu Urquhart. Tato, kdysi nejrozsáhlejší baštová pevnost v zemi, byla založena ve 13. století na místě staršího opevnění. Během středověku prožila množství krvavých střetů. Významnou úlohu sehrála ve válce za nezávislost. Její divoká vojenská historie skončila na konci 17. století, kdy ji vládní posádka vyhodila do povětří, aby nepadla do rukou jakobitským vzbouřencům. Dnes je jednou z nejnavštěvovanějších skotských památek.
Měli jsme štěstí, že nám při prohlídce přálo počasí. Mohli jsme tak v klidu obdivovat zbytky zdiva, kontrastující se zelenými trávníky a trsy kopretin. Z hradeb a torza věže se nabízel nádherný výhled na jezero. Na kamenitém břehu jsme si namočili ruce v jeho vlnách.
V městečku Fort Augustus panoval čilý ruch. Na průjezd jedním ze zdymadel na Kaledonském kanálu čekala řada plachetnic a hausbótů. Kanál navrhl architekt Thomas Telford a byl zprovozněn v roce 1822. Spojuje Severní moře na východě a Atlantik na západě země. Jen část byla vytvořena uměle, zbytek využívá místní jezera. Převýšení je vyřešeno soustavou cca 30 plavebních komor. Moderním dopravním požadavkům již nevyhovuje, ale stal se vyhledávanou turistickou atrakcí.
Z Fort Augustu jsme také vyjeli na okružní plavbu po jezeře Loch Ness. Bohužel nádherné pohledy na vrcholky kolem jezera nám poněkud pokazil hustý déšť. Projížďka byla zpestřena výkladem o Nessie a na obrazovce jsme mohli pozorovat přenos ze sonaru, který signalizoval proplouvající hejna ryb a podvodní skaliska. Jenom nestvůra se neobjevovala...
Až chvíli před přistáním se na chvíli vynořila, abychom si ji mohli vyfotit... :-D.
Pak už se s námi autobus vydal na další cestu hustým deštěm. Cestou jsme míjeli tajuplný hrad Eilean Donan na skalisku v jezeře Loch Duich. Pochází z 13. století a byl poničen za jakobitského povstání. Za rekonstrukce na začátku 20. století k němu byl přistavěn most. Je hojně vyhledáván nejen turisty, ale i filmaři. Natáčeny zde byly scény např. z filmů Soukromý život Sherlocka Holmese, Highlander, Jeden svět nestačí, Královna Alžběta: Zlatý věk nebo Jak ukrást nevěstu. S deštníky jsme vyběhli z autobusu, abychom se pokusili přes hustou vodní clonu o fotky.
Po chvíli už s námi autobus přejížděl průliv Loch Alsh po obdivuhodném Skye Bridge, mostě vybudovaném v roce 1995 a spojujícím pevninu s ostrovem Skye. Čekal nás nocleh v hotelu v obci Kyleakin a příští den věnovaný ostrovu.
O těchto zážitcích zase příště.
Předchozí díly:
https://www.i60.cz/clanek/detail/27587/vzpominka-na-skotsko-1-cast-cesta-a-edinburgh
https://www.i60.cz/clanek/detail/27640/vzpominka-na-skotsko-2-cast-zastaveni-cestou-na-sever
https://www.i60.cz/clanek/detail/27697/vzpominka-na-skotsko-3-cast-orkneje
Zdroje:
https://www.radynacestu.cz/magazin/jezero-loch-ness/
https://www.sciencefocus.com/nature/operation-deepscan-the-hunt-for-the-loch-ness-monster/
https://www.mundo.cz/skotsko/urquhart
https://www.protravel.cz/destinace/urquhart-castle/
https://www.mundo.cz/skotsko/kaledonsky-kanal
https://www.protravel.cz/destinace/kaledonsky-kanal/
https://travel.sygic.com/cs/poi/skye-bridge-poi:33513768
