Někdy koncem února, či začátkem března, přestane padat sníh. Šedivá zmizí a kolem nás je jen bílá a modrá. Sluníčko jasně svítí celý den. Jižní stráně měknou, sníh se propadá. Proházené cestičky tmavnou. To bude letos krátká zima, říkáme si. Jenže pak si to pan Krakonoš rozmyslí a zase chumelí a mrzne. Teprve když se to takhle několikrát zopakuje, sluníčko svítí už napořád.
Sníh taje všude, jen v místech ve stínu u lesa zůstávají ostrůvky sněhu. Letos naposled se v nich projdeme a pak už i tam je mokřina. Voda stéká ze strání, které ji bohatě vsakují. Však už ty louky, na podzim dobře vyhnojené, na tu vodu čekaly. Co louky nevypijí, valí se dolů stružkami, sotva odvodné kanálky na vodu na lesních cestách stačí. Potůčky se plní, hučí, malé dřevěné vodní mlýnky u chaloupek klapou.
Pojednou se tráva zazelená, vykouknou blatouchy, sasanky, podběly, petrklíče, narcisky, sedmikrásky, knotovky, šťavely, bílá střídá žlutou. Žlutá na chvíli převládne, to když jsou louky plné pampelišek. Často prší a šťavnatá tráva si pochvaluje. Pochvalují si i krávy a ovce na pastvinách.
Celá příroda se raduje. Lesíky se probarvují mnoha odstíny zelené. Svěží lístky bříz vesele skotačí ve větru a modříny přikyvují. Tak jaro je tady. :-)
