S nostalgií nad sklenicemi inhalujeme odér toho, co Evropská unie prohlásila za nehodno jména Rum a co tedy donutila přejít do ilegality pod krycím jménem Tuzemák. Na to ale kašlem, neboť jak Shakespeare praví: „Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“
„Někde jsem četl, že existuje Mezinárodní den rumu,“ zazní do našeho čichacího rituálu slova Luboše, kterej je z nás absolutně nejchytřejší a přečetl snad všechno na světě. „Hele, koukni se na to,“ vyzve vzápětí Fandu, kterej sice nijak zvlášť chytrej není a nepřečetl skoro nic, ale zato s sebou v batůžku permanentně tahá velmi chytrej notebook. A skutečně, hned několik internetových zdrojů nám potvrzuje, že 16. srpna má to voňavoučké zlatohnědé bumbání svůj svátek. Ale nejen to, z displaye se taky souběžně dozvídáme, že svůj mezinárodní den má kdeco.
Fakt nestačíme udiveně čumět. Víte třeba, že 3. duben je Mezinárodním dnem spodního prádla? Opravdu, například v New Yorku se to dokonce slaví úsporně oděným průvodem. Nebo třeba, že od roku 1971 existuje Světový den mokřadů (2. únor). Nebo že 2. srpen je Dnem suchého zipu, 8. srpen Mezinárodním dnem ženského orgasmu (vznikl prý v Brazílii, slaví se hodně v Latinské Americe, ale třeba i ve Španělsku, Norsku atd.).
Někdy je vymezení svátků takříkajíc selektivní, například vegetariáni mají svůj den 1. října, vegani 1. listopadu. Mezinárodní den zvířat připadá na 4. říjen, Světový den hospodářských zvířat je o dva dny dříve, tedy 2. 10., no a den laboratorních zvířat obsadil 24. duben. Část zvířeny má svátky individuální – např. 2. 5. tuňáci, 20. 5. včely, 23. 5. želvy, poslední neděli května slaví koně, 29. července tygři, noc mezi 28. a 29. srpnem patří evropským netopýrům. Obzvlášť členité je to u ptáků: 1. dubna mají mezinárodní den všichni, ale ti stěhovaví svůj vlastní 8. května. Vrabci slaví 20. 3., rorýsi 7. 6., bahňáci 6. 9. A aby se to nepletlo, první květnová neděle je Mezinárodním dnem ptačího zpěvu.
Fandův noťas chrlí další pozoruhodná sdělení, takže si v pohodě dáváme ještě po jedné voňavé sklínce. Milda s potěšením kvituje, že on a další leváci světa mají svůj den 13. srpna, ale trochu ho štve, že 5. dubna je Mezinárodní den mrkve, kteroužto on velice nerad. Fanda se dekadentně raduje z Mezinárodního dne prostitutek (2. 6.) a Světového dne toalet (19. 11.), Lubošovi dost vadí Svátek sousedů (30. 5.), protože prej nad ním v paneláku bydlí děsně hlučnej hňup.
Nad třetím grogem pak Fanda konstatuje, že pro něj osobně je nejsympatičtější 21. červen. On je totiž podprůměrného vzrůstu, nadprůměrného sebevědomí a živí se muzikou, no a v tomto termínu se sešly Evropský den hudby, Mezinárodní den trpaslíků a Den hrdosti.
Vypínáme počítač, neboť mu dochází šťáva (mimochodem, Evropský den recyklace baterií, vyhlášený asociací EUCOBAT, připadá na 9. září) a dál už jen improvizujeme: „Bezvadnej by byl Světovej den soucitu finančních úřadů,“ navrhuje Milda. Trojnásobný ženáč a dekadent Fanda by prej uvítal Mezinárodní den boje proti tchyním. Jednomyslně se ale shodujeme, že bychom měli prosadit Den českého Tuzemáku, ať si tam v Bruselu nemyslej, že jsme jenom poslušný stádečko ovcí! A na to si dáme ještě jeden grog!
Autorský dodatek: Tento text dopisuju 22. května, v Mezinárodním dni pro biologickou diverzitu. Podle mého notebooku ho Organizace spojených národů vyhlásila v roce 2002, aby připomněla nutnost respektovat rozmanitost a různorodost všech živých organismů na planetě Zemi – tedy třeba i autorů, kteří při psaní konzumujou voňavoučkej grog z Tuzemáku.
