V těch sedmi letech, co mně zbývají (ona se ještě nikdy nemýlila!), bych chtěl ze zbytku "svého životního koláče vybírat samé rozinky", což v reálu znamená, že:
- si budu chtít užívat co nejvíce přítomnosti svých rodinných příslušníků a celoživotních přátel,
- se budu mít "hodně rád" a dopřávat si všech dostupných zálib, radostí, dobrého jídla a pití,
- se nebudu přetvařovat a budu si stát za svými celoživotními postoji, bez ohledu na to, jestli se někomu líbí nebo ne,
- se nebudu zabývat věcmi, které nemohu ovlivnit, a nenechám si narušit svou psychickou pohodu hloupostí některých politiků,
- se budu dále vzdělávat četbou děl klasiků, abych šel do hrobu co nejvíce informovaný,
- poznám včas okamžik, kdy už je neslušné žít ještě déle a je lepší hrdě zemřít, není-li možné hrdě žít. (Fridrich Nietzsche).
Jelikož jsem tady vnímán převážně jako kontroverzní typ, chtěl bych zdůraznit, že mluvím pouze za sebe a nikomu nic z toho neradím, ani nedoporučuji! Také si na karty nijak nestěžuji, protože věk 77 let je tak akorát, než přijdou ty opravdu nepříjemné choroby. Ale pokud se ve zdraví dožiji Silvestra roku 2026, možná už takový "hrdina" nebudu!
