Pouť na horu Mountsalvage
Plzeň, náměstí Republiky s věže sv. Bartoloměje. foto: Pixabay.com
Pro změnu zase něco jiného. Tuto báseň jsem psal v roce 1964, když mi bylo dvacet let.
POUŤ NA HORU MONTSALVAGE
Vzpomínky jsou bílí rackové Kteří odlétají A zase se vracejí Vzpomínky jsou prchavé chvíle Okamžiky a starý obraz s patinou Visící v oprýskaném rámu V pokoji nad postelí Vzpomínky jsou sluneční ostrovy Majáky světel A lampiony tmy Vzpomínky jsou mlhavé podzimní dny Strom před oknem A tiché Largo Které odpouští Sepjaté ruce Tvář za sklem Oči ve tváři Šumící ticho modrých dálek Vzpomínky jsou božský Logos Vzduch, který zhmotněl Čas, který přestal dýchat Loď, která odplouvá Hodiny, které měří čas Víno, které je dopito Vzpomínky jsou pouť na horu Montsalvage Okna do zahrady A prchavé chvíle A čas Který se zastavil
Hodnocení článku:
10 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Jitka Chodorová
18.7.2023 15:10
Honzo, jistě krásná básnička, ale mě na první "kuk" zaujal obrázek Plzně. V době, kdy jsi psal tuto báseň, já prožívala asi nejkrásnější Vánoce mladých let, které s Plzní tenkrát souvisely. Díky za připomínku.
Krásné básnické obrazy. Také mě u tak mladého člověka překvapují.
Zuzana Pivcová
24.7.2021 12:38
Je to lyrická a velmi zajímavá báseň. Jaké vzpomínky měl asi tehdy dvacetiletý muž?
Dalibor Polanský
24.7.2021 09:03
Vzpomínky na nejrůznější pouti zůstávají v paměti hluboko zaseknuty.
Dana Puchalská
24.7.2021 07:56
Moc hezká báseň. Ano, okamžiky a starý obraz s patinou.... to je to,co se mi vybaví ve vzpomínkách na jednu mojí starou tetu. Děkuju.
Věra Ježková
24.7.2021 07:22
Můj milý básníku, je obdivuhodné, že tak krásnou poezii jsi napsal již coby velmi mladý muž. :-)
Dalibor Polanský
