Po delší době jsem se vydala do míst, která mám moc ráda. Pochopitelně s nezbytným foťáčkem, svačinou v batůžku a s čubinkou Dorkou. Ta je mojí pravidelnou společnicí na cestách i necestách. Už jsme zde známá dvojka. Při procházení sídlištěm jsem se nechala zlákat krásou rozkvetlých růží, které zdobí některé předzahrádky, pak už hurá do přírody.
Jelikož bylo velké teplo, při přecházení rozbahněného potůčku se moje čtyřnohá kamarádka rozhodla, že se musí osvěžit. Mám pro tu její zálibu pochopení, nebráním jí a naopak se bavím pohledem na to její slastné válení. To bude mít panička radost, Dorinko:)
Pokračujeme lesní cestou, neodoláme velkým borůvkám na okolních stráních a po chvilce mlsání máme obě jazyky modré, jako ty borůvky. Také na mě vykoukl jeden hříbek a několik masáků, které končí v papírové tašce. Asi po třech hodinách se vracíme známou cestou mezi chatami, kde se kvítka v zahrádkách nabízí k vyfocení. Už je skoro soumrak, na loukách jsme zastihly v práci zdejšího farmáře, který nakládal balíky senáže. Na takovou práci se ráda dívám, proto usedám na lavičku a čučím a čučím. Dorka se rozvalila k mým nohám a spokojeně odpočívá. Po chvilce protáhnu přesezené nohy, podrbu zrzavý kožíšek, který stále zavání uschlým bahýnkem, a hajdy k domovu. Díky příjemnému počasí a souznění lidské a psí duše to bylo opět jedno krásné odpoledne.
Skákal pes přes oves, přes zelenou louku.... šel za ním myslivec s pérem na klobouku.
Zdraví vás velice, tulačka Bertice
