Když se na íčku objevila zpráva o připravovaném setkání v Hradci Králové, hned jsem měla jasno. Pokud zdraví dovolí, pojedu. A jela jsem.
Poznávat historii i současnost města na soutoku Orlice a Labe přijela Dana z Pardubic s kamarádkou a s kamarádkou přijela i Alena z Roudnice. V deset hodin začalo putování bývalým královským městem. Vlaďka nás upozorňovala na významné stavby a přibližovala jejich historii. Poznávání nám zpestřila „bojovkou“. Hledaly jsme znak města. A to bylo radosti, když jsme lva s géčkem objevily.
Prvním cílem bylo historické centrum města /Velké náměstí/ a výstup na Bílou věž. Lituji, že jsem neviděla město z výšky 72 metrů a musela oželet pohled na vrcholy Krkonoš a Orlických hor. Ale výstup / 226 schodů/ bych nezvládla. Dalším bodem programu byl oběd. Na náměstí je restaurací jako máku, ale my zoufale hledaly tu nejvhodnější. Teprve v páté jsme zakotvily. Po obědě se rozloučily holky z Pardubic a ve čtyřech jsme pokračovaly v poznávání města. Z náměstí jsme sestoupily na Jižní terasy /označované jako terasy Jana Otčenáška/, přes Jiráskovy sady došly k soutoku Orlice a Labe a obdivovaly stavbu vodní elektrárny Hučák. A posledním bodem programu bylo krátké posezení při kávičce.
Velký dík patří Vlaďce za přípravu zdařilé akce, skvělé průvodcování a velkou trpělivost. Tu totiž potřebovala, když Alena a já jsme cvakaly a cvakaly.
Z výletu do Hradce Králové jsem připravila fotoreportáž. Zvu vás na krátkou procházku a snad se mnou budete souhlasit, že jsme prožily krásný letní den v režii sympatické íčkařky Vlaďky..
