Sám jsem na jaře s očkováním dlouho otálel, říkal jsem si, že když povětšinou sedím doma, nemám se jak nakazit. A také jsem se chtěl té čínské příšeře postavit statečně jako Bajaja. Jenže pak jsem si uvědomil, že bych byl více za sobce, než za hrdinu. Neočkován bych způsobil problémy své rodině - manželce, která se nechala očkovat mezi prvními i dcerám s dětmi, které by měly strach nás navštívit. A sobecké by to bylo i vůči mým věrným hospodským, již naočkovaným, přísedícím.
A tak mám za sebou dvě dávky a chystám se i na třetí, protože to nic nestojí, nebolí a trvá to čtvrt hodiny. Osobně neznám nikoho, kdo by měl po očkování nějaké potíže. Přesto slýchávám a čtu argumenty odpíračů jako "vakcíny jsou neprověřené" nebo "je to jen byznys farmaceutických firem, proto se očkovat nenechám." Lidé, kteří to říkají, dost často spolykají stovky nejrůznějších medikamentů ročně, mnohdy i zbytečně a je jim jedno, kolik těm farmaceutickým gigantům vydělali za ta léta peněz.
Ale proč to píšu? Předevčírem jsme navštívili naši sousedku, paní Mrázkovou (její pravé jméno neuvádím), vehementní odpíračku očkování, ač věkem, postavou a nepříliš dobrým zdravotním stavem od začátku spadala do kategorie "rizikových". Vrátila se z nemocnice po měsíci a půl. Těžký průběh covidu přežila, doslova díky Bohu. Vypadala zničeně, mluvila tiše a přerušovaně, její pohyby byly pomalé a jaksi kostrbaté. A teď si dala závazek, že bude přesvědčovat komunitu odpíračů, aby změnili názor. Aby nemuseli prožívat peklo, kterým si sama prošla.
Možná není jediná. Možná si časem více lidí uvědomí, jak je smrt blízko. Možná, že ti, co přežili, přesvědčí ty dosud nepřesvědčené, že koronavirus s očkováním nenadělá takovou paseku jako u těch bez očkování. Hlavně ale, aby to bylo rychle.
Tento boj - ne o vlastní pravdu, ale o život - se týká především nás, důchodců. Především kvůli nám se celá společnost musí už druhý rok omezovat, kvůli nám krachují podnikatelé ve službách, kvůli nám kolabují přetížení zdravotníci. Když z těch čtyř set neočkovaných seniorů si dá říct alespoň polovina, bude zase na světě veseleji. Hodně zdraví přeji, vám, paní Mrázková, i vám, čtenářům!
