Přátelé, moc vám děkuji za příznivé ohlasy. Mám ale takový nepěkný dojem, že v těch dávných letech, kdy mi bylo 17 až 25 let, jsem měl bohatší fantazii i víc tvůrčí invence, než dnes.
Někdy na jaře bych měl mít v pražské Viole pásmo z mých veršů starších i novějších. Moje klubová kolegyně má v Praze recitační soubor a slíbila mi to. Snad se mi povede u toho být.
Já ještě, s dovolením, objasním ten pojem "louka asfodelů". Je to pojem z řecké mytologie, kdy většina zemřelých bloudí, v podobě stínů, bez radosti a žalu, po louce s květy asfodelu.
Vaše báseň je pro mě poezií okamžiků. Všechny jsem si dovedla představit, jen asfodely jsem si musela vyhledat. Děkuji za rozšíření mého "botanického slovníku".
Tak si říkám Honzo, chodili jsmei tenkrát kolem sebe, aniž bychom tušili, že za půl století se potkáme zde na portále. Právě dnes jsem opět žila tím městem a událostmi, které k městu tenkrát patřily. Báseń se mi samozřejmě moc líbí, jak jinak taky. I když je dnes vše jinak, mě to město hodně chybí. A tuším, že Tobě taky. Ahoj. A rýmy v básni nechybí.
Dalibor Polanský
