Díky ičku, na kterém jsem poznala mnoho přátel, jsem měla možnost, po delší pauze, opět pár přátel potkat.
Díky Hance Polednové, která „procházku“ po Praze zorganizovala, jsem se rozhodla okamžitě, protože jsem se těšila na setkání se známými tvářemi. Hanka zajistila vše opravdu důkladně a myslím, že nejsem jediná, která jí moc děkuje a které se akce líbila.
S Danielou jsme se stavily za Honzou Raškou do redakce a potom pokračovaly na sraz.
Setkání bylo v České pojišťovně u kašny s úhořem Pepou, o kterém jsem si nejdřív myslela, že to je nějaká maketa, než jsem zjistila, že Pepa je živý. Dále jsme se mimo jiné podívali do kostela sv. Ignáce a kostela Nanebevzetí Panny Marie. Pro mě nádherný výklad průvodce p. Křižana, který když zjistil, že jsme z různých koutů republiky, nás vzal i tam, kde žádné výpravy nechodí. Po asi 50 cm širokém točitém schodišti, které se točilo kolem sloupu v průměru 10-12 cm, jsme vystoupali nespočetné množství schodů, jejichž počet jsem se nedověděla a nikde nenašla. Asi proto, že se tam normálně neprovádí. Nejdříve asi jako ve zvýšeném prvním patře jsme si prohlédli staré varhany. Pohled dolů byl nádherný. Pokračovali jsme dále nahoru ke zvonici. Tři krásné zvony se rozezněly právě v době naší prohlídky a potom jsme se vydali až do nejvyšší části. Viděli jsme kopuli, která byla potažena betonem o síle 20 cm, a malým otvorem jsme se mohli podívat až dolů do kostela. Pomalou a opatrnou chůzí jsme sestupovali zpět dolů (trochu jsem „kolonu“, která šla za mnou, brzdila) a rozloučili jsme se z naším milým průvodcem. Pan Křižan se nám věnoval hodinu a půl.
Pomalu jsme se rozloučili, mě si vyzvedla Daniela Řeřichová, která se mnou další den prošla další kousek Prahy, přidala se k nám i Hanka P. Došli jsme na Pražský hrad, prohlédli jsme si Katedrálu sv. Víta. Měly jsme štěstí i na výměnu Hradní stráže.
Zážitků nespočetně, a s Danielou jsme se doma navíc hodně nasmály.
Na závěr bych chtěla ještě jednou poděkovat Hance i Daniele za pěkné chvíle, které bych asi neměla, kdybych nepoznala ičko.
