…poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha.
Kniha ECCLESIASTES, totiž Kazatel, kap. II/17
Když člověk pročítá starozákonní knihu Kazatele, setkává se skoro na každé straně s pojmem marnost. Marnost a vůbec smysl lidské činnosti, to je základní otázka, kterou Kazatel ve svých úvahách, od začátku až do konce této knihy, promýšlí. Zřejmě tak mluví u vědomí si biblického pojetí konečna. Neboť svět podle této knihy jednou začal a jednou také skončí. Vše je konečné. I lidské konání.
Nejsem posedlý Biblí, jak by se na první pohled zdálo. Ale pokouším se porovnat myšlenky uvedené v některých knihách Starého zákona se současnou situací ve světě, která není zrovna uspokojivá. Se současnou úrovní myšlení elit, které vesměs ovládá až dekadentní pocit moci a peníze. A na opačném pólu je myšlení zcela normálního, obyčejného člověka, který se v této rozporuplné době snaží orientovat a normálně žít. Kdybych se po většinu svého života nezabýval biblickými a židovskými dějinami, možná bych, při pročítání starozákonních knih Kazatele, Přísloví, Moudrosti atd., nevycházel z údivu nad aktuálností některých, tam uvedených, myšlenek. Myšlenek, které mají obecnou platnost, bez ohledu na aktuální historické období a filozofický úzus té které doby.
Ovšem, ta vzpomínaná biblická marnost by se však neměla brát doslova, ale spíš jako metafora, směřující k nastolení ideálního stavu. Snaž se, člověče! Ale to bych se v myšlenkách dostal až příliš daleko. A nakonec bych si musel stejně položit otázku, co je to vlastně ideální stav. Takhle ale lidé neuvažují. Já mám, pochopitelně, o takovém stavu nějakou svoji představu, ale soused může mít představu zcela jinou. A politik zase úplně jinou. Je to myšlení o myšlení. Ideální stav je relativní pojem.
Při druhé sklence vína mě často napadají nejrůznější problémy, vyvolané současnou nevalnou společensko-politicko-zdravotní situací. A tak ten pocit marnosti mi při čtení zpráv občas hlavou projde. Ale s Kazatelem to nemá nic společného.
Čas ale běží a jak víno v mé sklenici ubývá, je mi stále zřetelněji jasnější, že já to nezměním. A tak od filozofických myšlenek začínám přecházet ke zcela obyčejným a aktuálním problémům a věcem svého současného života.
Kdy se vůbec budu moci sejít s přáteli a rodinou, co budu zítra vařit a jak přežiji se svým důchodem plánovanou osmiprocentní inflaci. Dnes je náš život přece jen úplně jiný než za dob biblického Kazatele. Nebo snad ne?
* * *
