Nahoře tam totiž kdysi vévodily celému tomuto kraji „zlatem pokryté Mykény“, jak zmiňoval Homér. Uběhla už spousta let od naší návštěvy Mykén a nechce se mi dnes ani věřit, že se mi poštěstilo je navštívit a já stanula na tak historicky významném místě.
Mykény byly centrem první řecké civilizace, která byla civilizací bronzovou. Na jejich objevení má zásluhu Heinrich Schlieman, který věřil Homérovi a starým řeckým historikům, když hledal ztracenou Tróju. Zde v Mykénách objevil i tzv šachtové hroby s nádhernými zlatými skvosty (jsou dnes uchovány v muzeu včetně tzv.Agamemnonovy zlaté masky, o které není vůbec jisté, zda mu patřila).
Rozvaliny Mykén leží na trase mezi Korintem a Nafpliem, asi 90 km jihozápadně od Athén. Největší rozkvět mykénské kultury nastal s pádem mínojské civilizace koncem roku 1450 př. n. l., kdy Mykéňané převzali krétskou nadvládu nad mořem a začali obchodovat s celým Středomořím. Jejich město bylo proslulé a dosud je tzv. kyklopskými hradbami. A my dnes se jen dohadujeme, kdo je byl schopen postavit a jak.
Dvanáct olympských bohů má svůj původ prý v mykénské kultuře. Byli uctíváni jak ve svatyních, tak i na svatých místech, na kterých stály oltáře.
V kopcovitém terénu porostlém dnes nízkou vegetací, kde svítily v žáru slunce krásně žluté keře a kdy nás jen tu a tam ovíval vánek, jsme šplhali výš a výš k proslulé mykénské Lví bráně, kterou jsem já doslova proklopýtala a byla skoro u konce sil. Ohromné zdi z balvanů vás ohromí, stavěli je snad skutečně Kyklopové ? O tom, co dnes víme o stavbě pyramid či velké čínské zdi zřejmě ne, asi je to skutečně dílo lidských rukou, ale neuvěřitelné ! Kolik otroků při těchto stavbách asi zahynulo. Stanuli jsme nahoře na ochozu a překrásný rozhled široko daleko bral dech.
Z královského paláce se po tolika letech pochopitelně mnoho nezachovalo, ale lze vidět kamennou vanu, v níž byl svou manželkou a jejím milencem po vítězném návratu z Tróje prý zákeřně zavražděn Agamemnón a tzv. Átreovu pokladnici (Átreus byl Agamemnonův otec), ke které jsme museli sejít níže a k níž byl přístup ze silnice. Zajímavá stavba kopulovitého tvaru postavená do svahu, která možná ani žádnou pokladnicí nebyla.
Jinak zajímavé byly i poměry v Agamemnónově rodině. Vraždilo se tam totiž mezi jejími členy zřejmě na potkání, a tak není divu, že jeho hlavním zaměstnáním byla válka a sám skončil nakonec tak, jak skončil. Na trójskou výpravu se mimochodem Agamemnón vydal prý kvůli únosu manželky svého bratra Meneláa, Heleny, kterou unesl trójský princ Paris. Ten však údajně s sebou vzal i jeho pokladnici, což na oplátku neunesl Meneláos (možná víc, než únos manželky).
Po úpadku krétských měst po výbuchu sopky Théry a následné přílivové vlně tsunami, jak bylo v dnešní době zjištěno, nastal konec i mykénské civilizace, která byla napadena jinými mořskými národy, zanikla a zůstala nám v paměti jen díky zmínkám Homéra a starých historiků.
A tak se mi chce říct, že „Kdo s čím zachází, tím taky schází“. Největší nespravedlností je ovšem to, že všechno odnášejí ti, kteří nikoho neunesli, ba ani neukradli žádnou tu pokladnici, a přesto z rozhodnutí „těch nahoře“ jsou nuceni - ať chtějí či ne - nést břímě válek.
P.S.: Omluvte špatnou kvalitu obrázků.
