Nejen pojem „laskavost“, ale i jeho obsah pomalu mizí z našeho života a zůstávají z ní jen malé literární drobky pro nepočetné čtenáře. A protože lidé přestávají číst a raději sedí u počítače, kde vstřebávají všechno možné a nemožné, tak ta lidská laskavost dostává, čím dál tím víc, abstraktní podobu.
Ale abych laskavosti zase tolik nekřivdil. Možná, že nám ještě zůstává v pohádkách, protože pohádky mívají obvykle pozitivní konec. A pozitivní konec znamená, že tam nějaká ta laskavost přece musí být. A dobro tam vždy vítězí nad zlem. Škoda, že děti dnes už moc nečtou a většinou koukají jen do chytrých telefonů.
Dříve dominantní náš Pánbůh zůstal trčet kdesi v minulosti a lidi začala formovat a dělit ideologie. Hlavně ta jediná pravá. No jo, ale jak poznat, v dnešním bipolárním světě, která ideologie je právě ta pravá? Než to člověk pozná, a jestli to vůbec je schopný poznat, tak laskavost v hrůze uprchne někam jinam. Možná právě do těch pohádek, možná i do schůzek milenců, nebo se občas ukryje do rodinného prostředí.
Ono náboženství je taky ideologie, ale pokud je oproštěné od fundamentálního fanatizmu, plní jednoznačně pozitivní úlohu. A v jeho základním dogmatu, myšleno pozitivně, je i mnoho laskavosti a porozumění.
Ale ani příroda není k nám příliš laskavá. Mám takovou obavu, že má svůj vlastní rozum a přizpůsobuje se čím dál tím víc naší diferencované společnosti, kterou rozdělila ideologie. Místo tradiční zimy je venku něco mezi jarem a pokročilým podzimem, lidé chodí s náhubkem na nose a přemýšlejí o tom, koho to vlastně v minulých volbách volili. A příroda nám to dělá schválně. Jen si to vyžerte, když neznáte laskavost. Až se začnete chovat normálně, budu zase hodná.
Měl bych pro ministerstvo školství jeden podnětný návrh. Zahrňte, prosím, do učebních osnov, také laskavost, v celé její šíři, jako jeden z předmětů výuky. Její obsah bych svěřil odborníkům. Máme dnes přece odborníky úplně na všechno. To by bylo, aby se nenašel nějaký odborník i na laskavost!
