Je pátek, venku panuje vedro, a tak se po ranní procházce rozhodnu strávit den doma, kde je pobyt přece jen snesitelnější. Budu uklízet a při této činnosti vytřídím i zbytečnosti, které zabírají místo v zásuvkách.
Umyji skříňky v kuchyni a práce mě kupodivu baví. Kolem poledne mi hlad připomene, že je nutno něco uvařit. Dám na sporák brambory a obalím květák na osmažení.
Po obědě si jdu na chvilku odpočinout, ale z kuchyně se najednou ozve rámus. Co se to děje? Zjistím, že spadla velká pánev, která byla zavěšená na zdi, hned vedle sporáku. Sloužila i jako dekorace. Při svém přistání na plotně srazila dolů kastrůlek s olejem, který zbyl po smažení. Tuk se rozprsknul na podlahu i na lednici a umytė skříňky. Kapky dolėtly i na dva metry vzdálenou zeď. Otráveně jdu pro kbelík s vodou. Na nohách mám pantofle, po mastné podlaze proklouznou a já taky podléhám zákonu zemské přitažlivosti. Pořádně to zaduní, vždyť nepadám s lehkostí peříčka.
Stal se ze mne snad další Pat a Mat ? Je nejvyšší čas proti šoku použít staré pravidlo, že je potřeba najít něco i dobrého. Zdá se to nemožné, přesto se snažím. "Nic jsem si při pádu nezlomila, nemusím tu bezmocně čekat na pomoc. Ani nerez nádobí se nepoškodilo. Ještě že mám na podlaze měkkoučké linoleum a ne dlaždice, jak jsem si vždy přála."
Raději už bosa vytírám podlahu a s pokorou děkuji svému andělíčkovi, že na mne nezapomněl.
