A navíc, vzhledem k množství příbuzných, pouze ve zkrácené verzi:
Jednou, když jsem zrovna byla v centru města, mi zavolala dcera a zeptala se mě: „Víš, co je nového? Mám tajemství. Jsem těhotná, ale nikomu to zatím neříkej.“
„Jasně. No problem,“ ubezpečila jsem jí.
Postupně jsem ale začínala být trošku nešťastná. Věděla jsem, že jsem slíbila, že nikomu nic neřeknu, jenže po chvíli mě už svrběl jazyk tak, že jsem nemohla nervozitou vydržet.
Měla jsem kliku, že jsem ve městě zrovna narazila na mého muže, a protože vím, že umí zachovat tajemství, zeptala jsem se ho:
„Víš, co se stalo? Kačka je těhotná, ale je to ještě tajné. Raději nikomu nic neříkej.“
Naneštěstí manžel potkal našeho Matěje. Věděl sice, co mi slíbil, ale při rozhovoru se synem na to zapomněl a tajemství mu vyzradil. Na poslední chvíli si svou chybu uvědomil a dodal, že se o tom zatím nemá mluvit.
Když syn přišel domů, zeptala se ho jeho žena, co je nového.
„Ségra je těhotná, ale nemá se to nikomu říkat,“ odpověděl jí.
Snacha se zrovna chystala volat mojí mamince, takže se jí rovnou zeptala: „Že nevíš, co je nového?“
Maminka byla velice šťastná a dojatě slíbila, že bude mlčet jako hrob a určitě nikomu nic neřekne.
„Máme něco nového, ale je to zatím tajemství,“ zastavil mě při návratu domů tatínek hned ve vchodových dveřích…
Tím byl za necelé dvě hodinkycyklus uzavřen…
Po čase, když už byli všichni oficiálně informováni Kačkou o jejím těhotenství a žádné tajemství tudíž neexistovalo, se všichni začali tvářit překvapeně a hlasitě projevovali radost:
„Jé, to je překvapení! Úžasná novina! Gratulujeme! Něco takového by nás ani ve snu nenapadlo!“
Od té doby vím, že naše velká rodina opravdu umí udržet tajemství.
