Moje energie je tak utlumená, že vůbec nevím, jestli ještě nějakou mám. No, dorostenka už nejsem, to jsem měla energie na rozdávání. Ale asi jsem ji vyplýtvala, protože čím jsem starší, tím jí mám méně.
Co to vlastně ale je, ta člověčí energie? Také nefunguje jen tak a musí se čas od času dobíjet. Já už ji moc nedobíjím a energie si na to zvykla. Je v klidu. Já ji jenom tochu pošimrám, že se donutím k některým malým úkonům. Vstanu z postele, jdu s pejskem na procházku, udělám nám snídani a energie je pryč. Musím si sednout do křesla a energii dobíjím. Pejsek mi okamžitě sedne na klín a je vidět, že ji dobíjí také. No, už také není nejmladší.
Zatímco se on stočí pohodlně do klubíčka, já se dívám okolo sebe. Někdy to, co vidím, mě vůbec netěší. Koberec by potřeboval vyluxovat, podlaha umýt, něco bych si měla uvařit. Energie mlčí, a tak abych ji moc nedráždila, tak luxování odložím, odložím i vaření a vezmu si jenom rohlík. Šetřím tím i energii proudovou. Nepoužiji totiž elektrické spotřebiče.
Pustím si ale k tomu dobíjení televizi a dívám se na ty nabité lidi, co tam hopsají a dělají další neuvěřitelné věci pro moje potěšení. Jo, potěšená jsem, ale protože vím, že takové činnosti jsou mi už nedostupné, tak energii nechám spát.
Pejsek se ale hlásí o další procházku a to se nedá nic dělat. Ještě, že ho mám, protože jinak bych už vlastně žádnou energii nehledala a to je asi hodně špatné.
Odpoledne přijela na návštěvu kamarádka a já tedy energii vyvinu. Uvařím kávu a upekla jsem k ní něco dobrého. Opět zasedneme do křesel a povídáme si o tom, co bychom udělaly, kdyby nás ta energie tak často neopouštěla.
Jednou se ale stal zázrak a energie se probudila. Vlila se mi do žil a já ráno vstávám jako dorostenka. Zacvičím si, po procházce s pejskem uklidím, vyluxuji, vytřu podlahu, něco dobrého si uvařím a stále hledám další činnosti. Dívám se na okna a mám chuť je umýt. To ale nejde, protože je za nim lešení i a řemeslníci, co nám omítají barák. To by zatím byla práce úplně zbytečná. Jdu tedy do knihovny, k lékaři, na nákup, opět s pejskem na procházku a energie je pryč.
Musím si jít lehnout, protože zároveň jsem někde četla, že když dobře spím, vyhýbám se infarktu.
Ten z vás, co nějakou energii vlastní, věnuje ji třeba zahrádce nebo opečovávání manžela, nebo manželky. Já jsem toho ušetřená (né, že bych byla nějak ráda) a tak ty zbytky energie používám jenom pro sebe.
Mrzí mě ale, že už nikdy neskočím padákem, nevylezu na nějakou horu, nepůjdu na procházku několik kilometrů, neuběhnu maraton, nezahraji si tenis, neuplavu několik bazénů a co je pro mne nejhorší, už si nezatancuji.
Energii není opravdu kde brát. Můžu si ale o těchto činnostech nechat zdát a tak si jdu lehnout a doufám. Dobrou noc!
